Probudí se šokem, na chvíli neví, kde je a jeho vytřeštěné oči se dívají hluboko do tmy. Kde je? Kam zmizela? Bílá paní, která přišla do jeho snu. Byl to jen sen, zavrtí hlavou a pokusí se znovu usnout. Nejde mu to, stále na ten sen musí myslet. Nečeká do rána, vezme svíci a jde do dílny. Tam podle instrukcí od Bílé paní vyřeže dřevěný kříž. Naposledy zkontroluje těžce dýchající dceru, a ještě před svítáním se odebere na nedaleký kopec. Padne na kolena a s tichou prosbou k Bílé paní a Bohu kříž zabodne do země.

Naděje umírá poslední a on by povolal všechny čáry světa jen aby se mu jeho malá dcera uzdravila. Pomalu začíná den, den, kdy se mu může zhroutit svět. Najednou se ozve dceřin hlas. "Otče? Kde jsi? Mám hlad". Farmář se rozeběhne k chalupě, slepice s vyděšeným kdákáním uhýbají z cesty a pes běží za ním ňafající mu po kotnících. Rozrazí dveře sednice a jeho dcera si mne zářící oči. Zářící ne od horečky, ale plné slunce a zdraví. Uzdravila se. Farmář obejme svou dceru a začne plakat.

Jakmile se lidé dozvěděli o tomto zázraku, hrnuli na kopec, aby umístili kříže v naději, že i jim se stane podobný zázrak. Tak prý vznikla Hora křížů v Litvě asi 11 km severovýchodně od centra krajského města Šiauliai na severu Litvy.

Hora křížů litevsky Kryžių kalnas, nebo též Domantų piliakalni je křesťanským poutním místem, a zároveň symbolem odporu Litevců vůči sovětskému režimu. I když je legenda o farmářovi a jeho dceři dojemná, první kříže se zde prý objevily až jako doplňky k hrobům obětí polského povstání v roce 1831. Oběti dalšího polského povstání v roce 1863 zde byly také pohřbeny a jejich hroby ozdobeny kříži.

Na počátku 20. století zde bylo přibližně 100 křížů. Velký nával poutníků hnaný symbolikou tohoto místa však počet až do dnešních dnů znásobil. Nyní jich je na kopci více než 200 000, což ukazuje, jak byli poutníci vytrvalí. Za sovětské okupace byl totiž kopec dvakrát srovnán se zemí a i přesto, že ho hlídali agenti KGB, kříže opět přibývali.

Náboženský význam místa si uvědomil i tehdejší papež Jan Pavel II., když zde v roce 1993, dva roky od doby, kdy Litva získala nezávislost, sloužil mši a prohlásil tento kopec za místo naděje, míru, lásky a oběti. To potvrzuje jeden z nejznámějších křížů, který ukazuje Ježíše Krista sedícího pod střechou. Socha údajně symbolizuje tajné uctívání Ježíše a odráží dobu, kdy bylo v Litvě zakázáno náboženství.

Hora křížů se svou nezaměnitelnou atmosférou, kterou doplňuje soundtrack růženců pleskající o kříže a zpěv ptáků, je však také určitým skanzenem nebo galerií litevského lidového umění. UNESCO totiž uznává Litevské křížové řemeslo jako nehmotné kulturní dědictví země. Kříž si jako poutníci můžete zakoupit nedaleko hory jako suvenýr nebo jím rovnou přispět do labyrintu hory.

(Zdroj: www.kryziukalnas.lt/?id=44)