Ostrov je dlouhý 1,6 km a je půl kilometru široký. První jeho veřejné využití bylo v roce 1864 jako cvičiště pro "barevná vojska" (The United States Colored Troops). Od té doby byl ostrov místem vězeňského tábora, psychiatrické léčebny, sanatoria pro pacienty s tuberkulózou anebo tzv. Hrnčířského pole, které je místem věčného odpočinku pro desetitisíce lidí.
V posledních letech hrobníci – obvykle vězni z Rikersova ostrova – pohřbívali asi 120 těl za týden. Většinou to byli lidé, jejichž těla si příbuzní nevyžádali, neměli na pohřeb peníze nebo je nikdo neidentifikoval.
Letecký pohled na Hartův ostrov, v roce 2012
V dubnu 2020, kdy se New York stal ohniskem koronaviru, počet pohřbů prudce vzrostl. Ministerstvo muselo dokonce najat další lidi, kteří by s ukládáním těl pomáhali.
Zájem o ostrov, který již několik desítek let funguje jako pohřebiště, prudce vzrostl a byl pod hledáčkem médií. Proto funguje i nezisková organizace Hart Island Project, jež se snaží mapovat místa uložení těl pomocí GPS a předávat je pozůstalým rodinám. Vláda navíc umožnila přístup na ostrov příbuzným, aby zde mohli v klidu truchlit a neměli pocit, že hromadnými hroby se civilizace vrátila do dob morových epidemií ve středověku.
První osoba, která byla na Hartově ostrově pohřbena byla v roce 1869 Louisa Van Slyke. 24letá žena zemřela na tuberkulózu a neměla žádné příbuzné
První osoba, která byla na Hartově ostrově pohřbena byla v roce 1869 Louisa Van Slyke. 24letá žena zemřela na tuberkulózu a neměla žádné příbuzné. Následující rok propukla v New Yorku Žlutá zimnice, nebezpečné virové krvácivé horečnaté onemocnění přenášené komáry, a na ostrov byli lidé posílání do karantény. Následně zde byla otevřena nemocnice pro lidi s tuberkulózou, která v roce 1885 zabila každého sedmého Američana. Ze strachu z neznámé nemoci zavřely pohřební ústavy vrata a ostrov se tak v roce 1985 opět objevil v hledáčku. V 80. a 90. letech zde bylo pohřbeno tisíce obětí AIDS.
Za posledních sto let Hartův ostrov pojal do své země desetitisíce těl dospělých a dětí. Půlkilometrový hřbitov si stále nese prvenství největšího hromadného hrobu ve Spojených státech. Mrtví jsou pohřbeni v zákopech. Děti jsou umísťovány do rakví, které jsou naskládány do skupin po stu. Dospělí jsou umísťováni do větších borovicových boxů umístěných podle velikosti a jsou naskládáni do sekcí po 150. Pokud se tyto informace ví, každá kolonka je označena identifikačním číslem, věkem osoby, národností a místem, kde bylo tělo nalezeno.
To, že ostrov není pouze skladištěm neznámých obětí nemocí svědčí i to, že zde byl v roce 1951 pochován dramatik, scenárista a režisér Leo Birinski, autor scénáře slavného filmu s herečkou Gretou Garbo "Mata Hari". Leo zemřel sám, v chudobě a bez příbuzných.
Zdroje: www.nationalgeographic.com, time.com, www.fox5ny.com
