Rituál harakiri: Smrt jako ctnost
Hrůzný rituál harakiri, známý též jako seppuku, patří mezi temné zvyky samurajské kultury, často se objevující v literatuře a historických záznamech. Původ má v Japonsku. Mučivý způsob formální sebevraždy sebevyvržením měl hluboké kořeny ve víře, že smrt je lepší než utrpení způsobené domnělým zneuctěním. I když tato praxe zůstává v minulosti, má dosah na dnešní japonskou společnost.
Samuraj, který měl v úmyslu spáchat harakiri, si vybral předem stanovený čas a místo, aby se mohl připravit na tento rituál. Poté, co si sestavil posmrtnou báseň, poklekl na hedvábný čtverec s tangem položeným před sebou. Následně vzal krátkou dýku zvanou tanto, kterou měl u sebe spolu s katanou a wakizaši, a vrazil si ji do břicha. Důležitým prvkem byla statečnost a klid, který samuraj musel projevit během agonie. Pokud by to bylo nesnesitelné, mohl požádat svého kaishakunina (sekundanta), aby mu rychle podřízl krk, což by byl symbolický způsob ukončení života.
Symbolika harakiri
Harakiri mohl být vykonáván z různých důvodů. Nejčastěji byl spojen s odčiněním domnělého hanebného činu, pro který ovšem musel existovat jasný důkaz. Samuraj musel mít také povolení vyšší autority, jako je daimjó nebo šógun. Kromě toho se mohl stát trestem smrti za vážné selhání, porážku v bitvě nebo zklamání svého pána. Pro samuraje bylo páchání harakiri i způsobem, jak odčinit nějaké neúspěchy nebo chyby, v podstatě tímto způsobem obnovil dotyčný ztracenou čest.
Tragická role žen a dětí v praxi harakiri
Nejen muži, ale i ženy, a dokonce děti byli v minulosti připravováni na tento čin. Ženy praktikovaly podobnou formu sebevraždy nazývanou džigai, kdy si podřezávaly hrdlo. V případě dětí se seppuku často používalo jako prostředek nácviku, aby byly připraveny na závažné situace, ale někteří skutečně byli vyzváni k provádění harakiri.
Symbolika harakiri tkví v pojetí ctností a bušidó (cesta válečníka) v japonské kultuře. Byl to způsob, jak ukázat stoicismus a klid tváří v tvář osudu a bolesti, a tím získat zpět ztracenou čest. Zvolený cíl, břicho, měl symbolizovat duši, která se podle víry nacházela v žaludku. Propíchnutím břicha samuraj uvolnil duši, aby se mohla převtělit do nového těla.
Cesta od prvního známého případu až po současnost
Historie harakiri sahá až do období Heian a prvního známého případu po bitvě u Udži v roce 1180, kdy Minamoto Jorimasa ukončil svůj život, aby unikl mučení svých nepřátel. Během dalších staletí se harakiri stalo prostředkem, jak vykoupit čest, pokud samuraj selhal ve své povinnosti. Tokugawský šógunát kontroloval vztahy Japonska se Západem a snažil udržovat status quo.
Zápas s hanbou a sebevraždami
V současné době má Japonsko bohužel jednu z nejvyšších mír sebevražd na světě. Přestože se lidé již neuchylují ke spáchání harakiri, kultura hanby přetrvává a ovlivňuje ty, kteří nedokážou splnit očekávání své rodiny nebo společnosti. Duševní zdraví je v japonské společnosti stále tabu, ale mladší generace začíná tento postoj překonávat. Japonská vláda se snaží omezit počet sebevražd a vytváří preventivní programy na podporu duševního zdraví.
Harakiri zůstává pevně zakořeněnou součástí japonské historie a kultury a připomíná nám důležitost sebereflexe, ctností a soucitu vůči těm, kteří se mohou cítit v nouzi. Moderní Japonsko se však snaží čelit tomuto temnému aspektu své minulosti a posiluje preventivní opatření, aby zabránilo zbytečným ztrátám lidských životů.
Zdroje: dotyk.cz, britannica.com, slate.com
