Občas máme my, Evropané a obecně zástupci tak zvaně civilizovaných národů, pocit, že se podobně jako my chová celý svět. Zapomínáme na přírodní národy, které víc než internet stále zajímá stádo dobytka a sběr bobulí. Někdy se může zdát, že bychom jim jejich život bez shonu a moderních technologií, bez aut a smogu, bez stresu ze zaměstnání, mohli závidět. Ani oni to ale nemají jednoduché. Třeba takové Hamarové – stát se dospělým, oženit či vdát se nebo zkrátka jen přežít dětství je kvůli jejich zvláštním rituálům hodně dobrodružnou cestou. Stačí přitom, aby se dítěti jako první vyklubal horní zoubek a jeho osud bývá zpečetěn.

Na oficiality si nepotrpí

Hamarové jsou africkým národem, který se usídlil v povodí etiopské řeky Omo. Patří k etnickým skupinám, které se sice částečně usazují na jednom území, ale ve chvíli, kdy je jejich domov zničen nebo je zde málo obživy, nemají velký problém přestěhovat celé vesnice o hodný kus dál. Celá skupina čítá kolem pětapadesáti tisíc lidí, ale jejich počty se v různých zdrojích rozcházejí. Jsou to zkrátka lidé svobodomyslní a nějaké sčítání lidu je patrně nezajímá. O to větší starost ale mají o zachování svých dávných rituálů a zvyků, které udržují při životě jejich kulturu a spojují nejen jednotlivé rodiny, ale i celé společenství.

Zoubek jako rozsudek smrti

Jednou z takových tradic, která nás pravděpodobně vyděsí, je tak zvaný rituál Mingi, jakési prohlášení některého z členů společenstva za nedokonalého nebo nečistého. Čím si tohle označení může člověk vysloužit? Třeba už jen tím, že se narodí ne zcela dokonalý nebo jako nemanželské dítě. To by se snad ještě dalo srovnat i s mnoha dalšími národy, naši kulturu před několika staletími nevyjímaje. Jenomže osud hamarského dítěte může na celý život ovlivnit i docela obyčejný první zoubek. Maminky se mohou jen modlit, aby jejich potomkovi jako první vykoukl spodní zub, protože jedině tak je to u Hamarů správně. Stejně tak musí mléčné zuby ve správném pořadí také vypadávat. Nejprve spodní, pak teprve horní. Nikdy naopak. Co by se v takovém případě stalo? Nic menšího, než že by takové dítě bylo zatraceno a přišlo o život – ano, kvůli vypadlému nebo i vyraženému zubu.

Všechno má svůj řád a důvod

Abychom přišli na kloub tomuto rituálu, který se snad ani nebudeme snažit do hloubky pochopit, je třeba si uvědomit, že pro Hamary hraje nepřekonatelnou roli spiritualita a tradice, podle kterých jsou někteří tvorové považováni za posvátné a jiní za ztělesnění všeho zla světa. Je přitom jedno, zda jde o zvíře nebo vlastního potomka. Posvátní jsou pro ně ti, kterým se objevují zuby nejprve v dolní čelisti, tedy například krávy. Dobytek ostatně hraje v životě této komunity nezastupitelnou a více než důležitou úlohu. Naopak taková hyena se svými rychleji rostoucími horními zuby je příklad druhé skupiny. To by se snad ještě dalo pochopit v případě zvířat, ale u lidí, kteří jsou v hamarské kultuře všeobecně považováni za posvátné, je to už přece jen příliš – tedy z našeho pohledu, Hamarové to vidí bohužel jinak. Ti trvají na tom, že co je odlišné, to je špatné.

Zdroj: Youtube

Ženich musí běžet přes páchnoucí býky

Dalšímu velkému rituálu, tentokrát již víceméně dobrovolnému nebo alespoň s vědomím dotyčného, se musí Hamarští muži (a vlastně i ženy) podrobit před svatbou. Mladý muž, který se většinou žení až před třicítkou, což je vzhledem k nízkému průměrnému věku Hamarů poměrně pozdě, musí nejprve přeběhnout po zádech vedle sebe stojících býků. Podle okolností jich může být patnáct až třicet a jejich hřbety bývají navíc, stejně jako budoucí ženich, natřeny zvířecím trusem. Spadnout by přitom byla nejen ostuda, ale také rozsudek zbičování. O bičování ale vědí své také hamarské ženy, které jej podstupují vždy, když se některý z jejich bratrů rozhodne oženit. Tím, že si nechávají znovu a znovu zjizvit záda, do krve rozřezaná ranami prutů, dávají najevo svoji sounáležitost a oddanost rodině.

Klid a čistý vzduch, ale také neustálý strach o život

Život mezi Hamary nemůže být jednoduchý. Tenhle polokočovný národ má sice relativně klidná období, pokud se daří vypěstovat dost čiroku a odchovat dobytek, případně ukrást nějaká ta zvířata v sousední vesnici, ale nebezpečí, které tady číhá na každém kroku není pro každého. Od narození až do smrti se mohou Hamarové dostat do nelibosti svého okolí a to nekončí dobře. Stačí vypadlý dětský zoubek nebo sklouznutí z býčího hřbetu.

Zdroje: nationalparks, en.wikipedia, passionethiopiatours