Analýzy DNA dnešních lidí podávají svědectví o dávných událostech a nabízejí odpověď na otázku, kdo jsme a odkud pocházíme. Češi jsou opravdu genetickým mixem všemožných skupin. Ryze slovanské geny mají pouze tři lidé z deseti a druhá nejrozšířenější skupina za tou první moc nezaostává. To je minimálně u našich sousedních zemí nevídané.
Je mezi námi spoustu přistěhovalců
„Zastoupení osob s typickým slovanským původem (cca 36 %) významně nepřevyšuje nad ostatními, například germánský původ je zastoupen u 25 % Čechů, tři další (jihoslovanský, skandinávský a středomořský) mají zastoupení přibližně po osmi procentech,“ uvádí pro web Aktuálně.cz profesorka Šárka Pospíšilová z Masarykovy univerzity. Slované zkrátka vedou a zbylí obyvatelé naší země jsou genetická směsice zahrnující Evropany z doby ledové, migranty ze severní Afriky a Blízkého východu a hlavně Kelty a Germány.
Téměř 18 procent obyvatel Česka náleží k prapůvodním obyvatelům Evropy, kteří na kontinentu žijí už 35 000 let a jsou tedy potomky dávných lovců mamutů. Zbývající lidé jsou v podstatě přistěhovalci. Třeba přes šest procent Čechů má geneticky blízko k Albáncům a zároveň k severoafrickým Berberům. Skoro čtyři procenta jsou geneticky spřízněná s dnešními Gruzíny.
Češi jsou opravdu genetickým mixem všemožných skupin
Kdo je Čech?
„Na základě populačních dat z České národní genografické databáze víme, že v české populaci jsou nejčastěji zastoupeny genetické profily - tzv. otcovské Y – haplotypy R1a (východoevropský, slovanský), R1b (západoevropský, románský), I2A (jihoslovanský), I1 (skandinávský) nebo E1b1b (středomořský),“ jmenuje Pospíšilová a dodává: „Nejčastější haplotypy děděné po mateřské linii, tzv. Mt- haploskupiny, jsou pak H (Helena), U (Uršula), T (Tara), J (Jasmína) a K (Kateřina). Takže jsme historicky opravdu směsicí z řady různých populací.“
„Na základě mitochondriální DNA můžeme lokalizovat jen pramatky, které žily v období před 8000 až 55 000 lety. V Evropě je nejrozšířenější haploskupina Helena, jež se vymezila někdy před 20 tisíci lety v jihozápadní Francii. Dnes je rozeseta po celé Evropě a nosí ji v sobě zhruba 40 procent evropských žen,“ uvádí Pospíšilová. Původ této haploskupiny se spojuje s předky, kteří žili během ledových dob v útočištích na jihu kontinentu a po ústupu ledovců se přesouvali dál na sever. K rozšíření zmíněného podtypu v Evropě významně přispěli i lidé, kteří ji obývali v mladší době kamenné a patřili k tzv. kultuře zvoncových pohárů či kultuře šňůrové keramiky.
Češi a jejich genografická variabilita je na rozdíl od jiných evropských států značná
Žádná z našich sousedních ani ostatních evropských zemí nemá tak vyrovnané poměry dvou zcela odlišných haploskupin jako Česká republika. „Například v Německu převažuje germánská (44,5 %) a druhé dvě nejčastější, slovanská a skandinávská, mají pouze po 16 %,“ říká Pospíšilová a dodává, že i vzdálenější země jsou na tom podobně: „Ve Francii převládá opět germánská (59 %) a ostatní mají maximálně 8 %. Ve Španělsku je to ještě výraznější, germánská 69 %, druhé dvě nejčastější, skandinávská a středomořská, mají po 8 procentech. U východoevropských států je situace obdobná, ale s převažující slovanskou haploskupinou. Polsko ji má zastoupenou v 58 % a germánskou pouze ve 12 %. V Rusku je 46 % slovanská haploskupina, jihoslovanská pouze 10 %, na Slovensku je 42 % slovanská haploskupina, a další dvě, germánská a jihoslovanská, po cca 15 %.“
Jako vysvětlení, proč jsme geneticky tak různorodí, se nabízí fakt, že Česko je křižovatkou Evropy. V našem genomu se protíná dědictví lidí migrujících ze všech světových stran. Čechy a Morava ležely odpradávna na křižovatce migračních proudů. Protínaly se u nás cesty lidí směřujících ze západu na východ i naopak, nevyhnuli jsme se přílivu obyvatel ze severu ani z jihu. A to vše je v naší dědičné informaci jasně patrné.
Zdroje: zpravy.aktualne.cz, www.irozhlas.cz, www.stoplusjednicka.cz
