Toto jezero se také jinak nazývá jako krvavé jezero, jelikož slouží jako odkaliště pro přilehlý měděný lom. Při těžbě mědi se používají různé jedovaté chemikálie včetně kyanidu a ty se se zbytky mědi vypouští do jezera. Díky sloučeninám mědi získává vypouštěná kapalina červenou barvu, proto nese název „krvavé jezero“.
Industrializace a profit vzaly domov zhruba 400 rodinám
Právě obrovská ložiska mědi, největší v celém Rumunsku, jež byla v okolí tohoto impozantního místa v roce 1977 nalezena, rozhodla o jeho neblahém osudu. Údolí, kde dřív stála vesnice s kostelíkem na kopci, nechal komunistický diktátor Nicolae Ceaușescu docela zaplavit. Do roka od tohoto velkolepého nálezu byla celá vesnice vystěhována.
Ve vesnici žijí někteří lidé dodnes
Neodstěhovali se ale úplně všichni obyvatelé. Ačkoliv si více než 1000 vesničanů našlo nový domov, zhruba 20 lidí stále žije v těsné blízkosti jezera, jelikož měli své domy postavené hodně vysoko na kopci, a k jejich domům tak ještě jezero nedosáhlo a nezaplavilo je. Ovšem to je jen otázka času, poněvadž lom je stále aktivní a jezero se každým dnem zvětšuje. Ročně přibude cca 1 metr na výšku toxického odpadu a jezero pohlcuje další a další původní stavby vesnice. Dříve okouzlující místo se tak stalo jednou velkou katastrofou a chemickou zátěží, kterou zřejmě mnoho příštích generací nedokáže napravit.
Místní nyní žijí bez infrastruktury a bez hřbitova
Zatímco Roșia Poieni je s produkcí 11 tisíc tun ročně druhým největším měděným dolem v Evropě, na pozůstatky Geamăni je velmi nešťastný pohled. Připomíná ji jen věž kostelíku čnící z jezera, která do pár let zmizí úplně. Zbytek obyvatel tak nyní žijí v jedovatém prostředí a téměř bez infrastruktury. A co trápí obyvatele, jež se rozhodli na tomto místě zůstat, nejvíce? Je to fakt, že pod toxickým bahnem zůstal i hřbitov. Vesničanům bylo vládou slíbeno, že s odstěhováním se zároveň postará i o přemístění ostatků z místního hřbitova na nové místo, aby mrtví mohli spočinout v klidu. Bohužel se tak ale nestalo a zůstalo pouze u slibů…
Tyto lidi vyzpovídal fotograf rádia Svobodná Evropa Amos Chapple. „Byli naštvaní, že přišli o své hroby, ale jejich přístup ke ztrátě vesnice byl: 'jo, je to strašné, ale bez toho dolu by tu nebyla žádná pracovní místa.' Bylo skutečně působivé, jak komplexně tu situaci vnímali, neviděli to jen černobíle, navzdory všemu, co je potkalo," popsal britskému listu Daily Mail.
Zdroje: na-cestu.cz, www.blesk.cz, www.reflex.cz
