Trošku jiní…

Fulani, též zvaní Fulbové jsou nomádský pastevecký kmen považovaný za největší pastevecké etnikum na světě. Patří do nigerokonžské jazykové rodiny. Jako jedni z prvních afrických kmenů Fulani přijali muslimskou víru. Dnes obývají západní oblasti Afriky, od Čadského jezera až po pobřeží Atlantiku. Nejpočetnější komunity žijí v Nigérii, Mali, Guineji, Senegalu a Nigeru. V každém státě ale představují menšinu, jejíž svébytnost potlačují početnější etnika. Mnoho Fulanů sice dnes žije ve městech, „ti praví“ představitelé fulanské kultury jsou ale stále pastevci, navzdory tomu, že nedostatek půdy omezuje jejich tradiční styl života a musí se nové době přizpůsobovat.

Tradiční kmeny stále kočují a staví si dočasná tábořiště z chýší. Jogurt, tvaroh a jiné výrobky z mléka dobytka, který pasou na pastvinách, směňují na trzích za obilné potraviny. Jiné se usadily, dobytek chovají, plodiny si pěstují.

Kultura a společnost

Původ Fulanů je sporný, teorií je několik. Zatímco někteří badatelé předpokládají, že jsou semitského původu, jiní říkají, že jsou potomci asijských pastýřských kmenů, které vtrhly do Afriky. Antropologové dle jejich lebky soudí, že mají úzké příbuzenské vazby s etiopským a egyptským lidem. Ať je jejich původ jakýkoli, jsou geneticky odlišní od typických afrických domorodců. Mají bledší pleť, europoidní rysy, užší rty a rovnější vlasy. Jsou vysocí a štíhlí, i když se jejich vzhled v různých kmenech může lišit.

Fulani uctívají tělesnou krásu. Svá těla – jak muži, tak ženy – si proto zdobí malováním, rty si tetují henou, zdobí se složitými účesy. To pro ně má nejen estetický, ale i esoterický význam. A co jiného ještě může zvýraznit krásu než oděv a šperky? Nosí proto zlaté, stříbrné, bronzové, perlové a jantarové cudaari a ochranné amulety loho. Výhradně ženským doplňkem jsou zlaté náušnice a náhrdelníky, a jemně ryté náramky a nákotníky z mědi, mosazi nebo bílého kovu. Oblékají se do šatů pestrých barev. Pro muže jsou typické pastevecké klobouky z kůže nebo plátna, obvykle červené nebo černé, zdobené geometrickými vzory. Stejně vzory mají jejich tkané přehozy.

Na rozdíl od mnoha muslimských komunit, ta fulanská je rovnostářská, což znamená, že jsou si všichni rovni. Většina rodin je polygamních, muž má více manželek a žijí s nimi nedospělé děti. Obecně dávají přednost příbuzenským sňatkům, především mezi bratranci a sestřenicemi.

Zdroj: Youtube

Předsvatební tradice

Fulani stále dodržují své tradice. Třeba v Nigérii mladý muž nemůže jen tak požádat otce své vyvolené o její ruku. Aby si ji získal, musí podstoupit tzv. sharo. To znamená bičování staršími členy komunity. Ti ho švihají biči a klacky dle libosti. Pokud není dost silný a bolest nesnese, svatba se nekoná. Mnoho mladých mužů (přirozeně) tento rituál neustojí. Dnes proto rodina nevěsty často místo bičování raději volí náhradní koowgal, což je vyplacení rodinou budoucího manžela.

Kromě bičování je ještě jeden test mužnosti. Ten provádí teta. V mnoha afrických kulturách hraje důležitou roli. Radí své neteři, jak se vypořádat s „ženskou úlohou“ od první menstruace, přes dospívání až po manželství. A musí proto prověřit „potenci“ jejího budoucí muže. Jak? Má s ním sex. Pokud mladík obstojí, dá neteři k sňatku souhlas. Dnes se tento zvyk vytrácí, ale v některých oblastech tety musí dle tradice sledovat nebo přinejmenším poslouchat, jak se mladý pár oddává prvnímu sexu.

Fulanský kmen Wodaabe má příjemnější předsvatební rituál. Jednou za rok se muži předvádějí při velkolepém tanci. Mladá dívka si sama vybírá svého budoucího muže. U toho, který ji upoutá svým tancem, si pak může ověřit jeho sexuální zdatnost. Než se rozhodne pro toho pravého, může si těch tanečníků sexuálně vyzkoušet několik.

Zdroje: ibiene.com, www.britannica.com, www.pulse.ng, cs.wikipedia.org