Jediný svědek existence času
Naše vnímání času závisí především na paměti. Paměť však není nic jiného než stabilní nervová struktura v mozku. Je tedy možné, že samotný čas je pouze velkolepá iluze? Julian Barbour, uznávaný fyzik, přichází s tak radikální teorií, že zpochybňuje samotnou podstatu našeho chápání reality.
Osvobození od standardního modelu
Tradiční pohled na čas, jak jej prezentuje Einsteinova teorie relativity, jej přirovnává k našim prostorovým rozměrům. Stejně jako určujeme něčí polohu v prostoru pomocí souřadnic, děláme totéž s časem a specifikujeme události v určitém okamžiku. Zdá se to logické, ale Julian Barbour si dovoluje nesouhlasit.
Nepolapitelná povaha času
Barbour v provokativním stanovisku tvrdí, že čas jako dimenze v rámci čtyřrozměrného časoprostoru neexistuje. Místo toho jej vnímá jako přelud vyvolaný neustálými proměnami kolem nás. Pro fyzika je každý pomíjivý okamžik samostatnou jednotkou, kterou nazývá "nyní".
Barbourovo "nyní" je pojem, který by mohl zmást i nejbystřejšího nefyzikáře. Fyzik svůj koncept zjednodušuje pro laiky. Přirovnává "nyní" ke stránkám příběhu, z nichž každá existuje nezávisle a mimo čas. Když jsou tyto stránky uspořádány, tvoří vyprávění, ale každá z nich zůstává sama o sobě úplná. Přirovnání ilustruje nezávislost a simultánnost každého univerzálního stavu.
Pohled do Platonie
Tím ovšem výstřednost Barbourovy teorie nekončí. Tvrdí, že všechna tato "nyní" koexistují v rozsáhlé říši, kterou nazývá "Platonie". Platónské kontinuum přesahuje samotný čas a řídí se dokonalými matematickými zákony.
Přehodnocení velkého třesku
S "nyní" a "Platonií" jakožto základními kameny své kosmologie Barbour odmítá otázky typu "Co se stalo před velkým třeskem?" jako nesmyslné. Velký třesk podle něj není jedinou explozivní událostí v dávné minulosti, ale pouze jedním bodem v rozsáhlé krajině Platonie. Čas, jak ho známe, se v novém modelu stává pouhou iluzí.
Iluze času
Barbour vysvětluje iluzi času prostřednictvím "záznamů" - vzpomínek a fyzických důkazů, jako jsou horniny a zkameněliny. Jsou vnímány jako dávné události, ale ve skutečnosti se jedná o současné struktury. Vzájemné propojení "nyní" v Platonii vytváří zdání plynutí času, ačkoli to nelze objektivně dokázat.
Za hranice filosofie
Ačkoli se Barbourova teorie může zdát hluboce filozofická a esoterická, zůstává pevně zakotvena ve fyzice. Model dokáže vytvářet předpovědi v souladu s teorií relativity a kvantovou mechanikou.
Teorie je pozoruhodnou ilustrací toho, jak moderní věda může zpochybnit naše vnímání. Ačkoli není definitivně prokázána, rozšiřuje obzory našeho chápání a vyzývá nás k přehodnocení samotné podstaty vesmíru a času jako takového.
Zdroje: national-geographic.cz, thoughtco.com, bigthink.com
Sledujte nás v Google Zprávách