Ryb, které dokážou generovat elektrický náboj, je více, například rejnoci, sumci, nožovky, rypouni nebo nebehledi. Vůbec největší „výrobce elektřiny“ je ale bez pochyby paúhoř elektrický. Ten vytváří napětí kolem 600 voltů. Dokáže ovšem elektrický útok zvýšit až na cca 1 000 voltů! S úhořem, na něhož jsme v České republice zvyklí, má pramálo společného. Měří dva metry, váží i dvacet kilo, žije v amazonských zakalených vodách a jeho elektrické přednosti mu pomáhají při lovu potravy. Vzhledem k tomu, že je schopný dát elektrický šok i několik hodin po své smrti, na talíři byste si na něm moc nepochutnali.
Paúhoř a jeho útok se dá přirovnat k zasažení paralyzérem
Paúhoř při shánění obživy pracuje na podobném principu jako paralyzér. Jen s tím rozdílem, že se svého úlovku přímo nedotýká. Dá se říct, že loví bezkontaktně na dálku. Celý tento proces probíhá velmi rychle a lidské oko nemá šanci pochytit, co se děje. Až moderní kamery s potřebným zpomalením pomohly vědcům poodkrýt průběh útoku. Ukázalo se například, že ryba zasažená výbojem se znehybní během pouhých tří tisícin sekundy. Když paúhoř útočí na svou kořist, generuje až 400 silných elektrických impulsů za sekundu. Zasažený živočich okamžitě ochrne a paúhoř na bezvládný úlovek zaútočí a sežere ho. Pokud se mu jeho oběť nepodaří spolknout, opět se po ochromení za nějaký čas probere a pokračuje v normálním životě. Elektrický šok je schopný znehybnit i koně. Ale vzhledem k tomu, že sám o sobě není smrtelný ale pouze omračující, ani vás by nezabil.
Jak vzniká náboj?
Paúhoř má celkem tři orgány, jejichž kombinovanou činností vytváří náboj. A nejsou zrovna malé! Zabírají přibližně šedesát procent jeho těla, což je asi důvod, proč není jeho lovecká taktika v přírodě běžnější.
Paúhoř elektrický jako předchůdce epiduralu
„Rybí elektřina“ měla v minulosti širokou škálu využití. Své místo získala dokonce i v medicíně! Představte si, že starořečtí lékaři používali úhoře a jeho elektrické výboje u porodu. Rodičky přímo během zrození nového života dostávaly šoky pro zmírnění porodních bolestí. Podobným způsobem se umrtvovaly také těžce poraněné končetiny před amputací. Ve starém Egyptě měla zase tato víceúčelová ryba sloužit k zahnání epileptických záchvatů. Elektřina, kterou ryby v přírodě vyrábí, nesloužila vždy ale pouze k užitečným účelům. Například ve viktoriánské Anglii se díky této výjimečné schopnosti ryb bavili. Lidé se chytili za ruce, stoupli si do kruhu a dvě osoby na jeho koncích dali ruce do vodní nádržky s elektrickým úhořem. Všichni dostali ránu a užili si super zábavu!
Na základě rybí elektřiny byla vynalezena první baterie
Ovšem mnohem podstatnější vliv měli elektrické ryby na vznik baterie. Když italský fyzik Alessandro Volta v roce 1800 představil světu první baterii, odvolával se na mnohé výzkumníky. Pravdou ale je, že studoval také rejnoky okaté a jejich zvláštní elektrický orgán tvořený nahloučenými segmenty svalů. Obyčejnými pokusy se přesvědčil, že právě v tomto ústrojí vzniká elektrický náboj. Když se Volta pokusil elektrický orgán rejnoka napodobit, vyrobil z kovových desek ponořených do elektrolytu první baterii.
ZDROJE:
https://dvojka.rozhlas.cz/elektricky-uhor
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/20774/elektricky-uhor
https://www.tyden.cz/rubriky/veda/priroda/video-elektricky-uhor
https://www.stoplusjednicka.cz/ryby-pod-napetim-pauhor-elektricky
