Ebola, jinak nazývána též krvácivá horečka, je virové onemocnění ze skupiny krvácivých (hemoragických) horeček, které napadá lidi a některé další primáty. Jméno ebola bylo převzato od řeky, která protéká oblastí, v níž propukla první epidemie této nemoci.
Představuje jednu z nejnebezpečnějších nákaz, s jakou se kdy lidstvo setkalo. Dosud největší epidemie této nemoci s největším počtem úmrtí propukla na přelomu let 2013 a 2014 v západní Africe.
V současnosti je známo pět kmenů viru ebola, z nichž tři napadají člověka. Čtvrtý kmen (ebola-Pobřeží slonoviny, anglicky Taï Forest ebolavirus) dosud způsobil jen jedno zaznamenané lidské onemocnění, když došlo k přenosu choroby z pitvaného šimpanze, a nebylo smrtelné. Pátý kmen napadá opice a prasata.
V Sierra Leone udeřila ebola nebývalou silou.
Co je ebola
Původcem nemoci je virus filovirus ebola. Symptomy se obvykle začínají projevovat několik dní až tři týdny po nákaze virem. A patří k nim horečka, bolestí v krku, bolesti svalů a bolesti hlavy, po nichž následuje nevolnost, zvracení a průjem, společně se zhoršeným fungováním jater a ledvin.
A právě v této fázi, kdy jsou napadena játra, začínají mít lidé problémy s krvácením.
Obarvený virus eboly, jeden z pěti kmenů.
Původ eboly
Virus ebola se poprvé objevil v roce 1976. Od té doby různě zmiutoval a objevilo se více kmenů. Od té doby různé kmeny viru ebola způsobují epidemie s mírou letality dosahující 50–90 %.
Nejčastěji ebola zasahuje africké země, jako jsou Demokratická republika Kongo, Republika Kongo, Gabon, Uganda a Súdán. Zajímavé je, že během žádné z jednotlivých epidemií nebylo nakaženo více než 500 osob.
V roce 2013 však vypukla rozsáhlá epidemie v západoafrické Guineji, která se rozšířila i do sousední Libérie a Sierry Leone i nedaleké Nigérie. Trvala tři roky a vyžádala si přes přes 28 tisíc nakažených a 11 tisíc mrtvých lidí.
Ebola v Sierra Leone
V roce 2016 a 17 se ebola vrátila znovu a tehdy se jednalo o tragédii nevídaných rozměrů. Do dnešního dne řada obětí ve statistikách chybí. Mnozí lidé bojovali o přežití v komunitách, kam se lékařská ani jiná pomoc nedostala. A právě zde sloužili skuteční hrdinové. Zdravotničtí pracovníci v Sieře Leone i na vrcholu epidemie eboly vždy bojovali v předních liniích. Vystavovali se tak nesrovnatelně vyššímu riziku smrtelného onemocnění, často neměli žádné ochranné pomůcky.
Nejvíce postiženou zemí byla totiž právě Sierra Leone, kde se lidé dodnes vzpamatovávají nejen z epidemie eboly, ale také brutální občanské války, jež zde zuřila v letech 1991‒2002 a jejíž následky jsou stále patrné. I přes tyto katastrofy jsou zde lidé. Jak už to v těchto oblastech bývá velmi usměvaví a milí, srší z nich pozitivní energie a optimismus.
Příbuzní čekají na verdikt, zdali jsou jejich blízcí nakaženi ebolou.
Komunity eboly
Komunitní zdravotníci se rvali s nemocí, i když sami viděli na vlastní oči, jak nerovný je tento boj.
„Poté, co jsem musel sledovat jeho smrt, jsem se bál chodit do práce. Moje matka mi ale připomněla, že je mojí povinností starat se o komunitu a spoluobčany,“ říká komunitní zdravotník Amara Sesay, jenž pečoval o svého učitele, předního odborníka na virovou hemoragickou horečku, který nakonec nemoci podlehl.
Po celé západní Africe jsou to právě ti, kdo přežili ebolu, kdo se vrací do první linie s ní bojovat. Dělají to navzdory traumatickým vzpomínkám na svůj vlastní souboj s onemocněním a s minimem znalostí o fungování imunitního systému a možnostech opětovné nákazy. Oslavující únava, tělesné bolesti a ztráta zraku a sluchu jsou symptomy a následky, jež se objevují opakované, i po prodělané nemoci.
Přeživší se po návratu domů často setkávají se stigmatizací a izolací.
Onemocnění však, jak už to bývá, lidi neobyčejně stmeluje. Altruismus a tolerance lidí, jež s nemocí bojují tváří v tvář, poskytují potřebnou podporu nemocným i vyléčeným pacientům, především pak v oblastech, kde neexistuje žádná jiná forma pomoci. Tyto místní komunity poskytují cenné a často nedostatečně využívané zdroje, jejichž zapojení by v budoucnu měly mezinárodní organizace zvážit.
Vakcína proti ebole.
Ebola v Evropě?
Přemýšleli jste někdy, jak bychom boj s ebolou zvládli my, v civilizované Evropě? Je totiž nanejvýš obtížné předvídat propuknutí epidemií eboly.
Rezervoárem viru jsou zejména rozličné divoce žijící africké opice a výzkumy ukazují, že vypuknutím epidemií mezi lidmi předcházelo vypuknutí epidemie mezi opicemi. Nicméně zatím není příliš pravděpodobné, že by se vymírání přirozených nositelů onemocnění podařilo v divočině zavčas zjistit a připravit se tak na zvýšené riziko přenosu na lidi a vypuknutí epidemie.
Bezpříznakovým přenašečem mohou být v přírodě i někteří netopýři.
Pokud jde o domácí zvířata, onemocnět ebolou mohou i prasata, zpravidla bezpříznakovými přenašeči se mohou stát psi. Existují vážné obavy ze zanesení nemoci do civilizovaného světa turisty či s domácími mazlíčky.
Známo také není, jaký je vývoj viru ebola. Neexistuje žádná informace o člověku, který byl infikován virem ebola dvakrát a přežil, aby mohlo být prokázáno, zda je či není možné, že po prvním nakažení virem je daný jedinec imunní vůči všem mutacím. Je však známý případ britské zdravotní sestry, Pauline Cafferkeyové, u které virus v jejím těle opakovaně přežívá.
Zdroje:
