Samozřejmě: Důlní koně sloužili k těžbě a „dolů do dolů“ se začali brát na práci spolu s tím, jak se prodlužovala délka šachet. To, co nebylo v lidských silách, muselo být v silách koňských. Doprava probíhala tak, že před koněm šel po kolejích osvětlovač volným krokem a důlní lampou mu svítil na cestu. Důlní koně pak znali již zpaměti cestu, kterou doprava vozů probíhala a dokázali dosáhnout svého cíle i bez osvětlení.
Památník důlního koně.
Důlní koně v Čechách
V Českých zemích se první zmínky o důlních koních, tedy koních v podzemí, datují do poloviny 19. století. Přitom jejich úkol byl podobný, jako při práci na zemi, například na koněspřežných drahách (tzv. koňky – předchůdce tramvají).
Starý důl Landek, Ostrava.
A měli i další využití. Například v Československu se koně občas používali i v 50. letech, zatímco ve 40. letech byli na Ostravsku stále nepostradatelní. Zastávali těžkou práci a pomohli tam, jde by si už člověk neporadil.
Důlní koně měli jakousi pracovní dobu – pracovali pravidelně nejdéle osm hodin denně. Jejich prací bylo tahat prázdné a plné vozíky, seřazené do vlaků na kolejích. A po práci následovala většinou odměna, prémiové stání i jídlo. O koně bylo navíc postaráno velmi dobře – měli velmi kvalitní ustájení a prémiové krmivo, kterého by se jim na povrchu jen těžko dostalo. Nejen vzhledem k již zmíněnému stresu, ale i těžké práci, kterou koně v dolech vykonávali, byla jejich úmrtnost velmi vysoká. Dostat tělo pošlého koně z výtahu nebo podzemí bylo opět velmi vysilující a nákladné.
V dole bylo o koně dobře postaráno, a i vzhledem k náročnosti, jak je dolů dostat, záleželo lidem na tom, aby vydrželi co nejdéle a v co nejlepší formě. Koně byli v té době drazí a byla to velmi vysoká investice, a rovněž samotná jejich „přeprava“ pod zem byla natolik stresující, že spousta koní zemřela strachy a vyděšením ještě v důlním výtahu, tedy dříve, než stihla dosáhnout svého cíle.
Koně byly používány na práci v dolech i jinde ve světě.
Prémioví koně s důchodem
Ale dokonce i po smrti měli tito koně svou cenu.
Po odpracování svého „času v dole“ odcházeli důlní koně do výslužby: Pak byli skutečně vytaženi zpět na zem a dožívali obvykle na statcích, kde díky tomu, co si odpracovali v dole, byli považováni za skvělé pracanty... I v důchodu zvládli to, co by běžný tažný kůň nezvládl.
Velmi kuriózní je, že například ve Francii se mrtvý důlní kůň vykupoval za 40 franků, zatímco mrtvý horník nikoho nezajímal...
Legendární koně
O důlních koních se přitom tradovala celá spousta legend. Nežili jen v podzemí, ale říkalo se, že o svátcích a zvláštních příležitostech, kdy se v dolech nepracovalo, byli vytahováni na čerstvý vzduch. což se ale později ukázalo jako velmi nepravděpodobné. Nejen proto, že v té době se o blaho koní lidé až tolik nezajímali, ale i proto, že samotné vytahování koně byla nákladná a zdlouhavá činnost, jež stresovala nejen koně samotné, ale i lidi, kteří by ji prováděli.
Důlní koně na pastvě, jež jim byla dopřána jen zřídka.
Jiná legenda zase označuje důlní koně za slepé, obdobně jako piráty zakrývající si jedno oko pro přechody mezi světlem a tmou. I toto tvrzení je ale velice nepravděpodobné, protože když koně dosloužili pod zemí, prodávali se dál na statky, kde ještě posloužili k práci i přepravě.
Výkopy a plánky dolů přitom také jasně ukazují, že se v podzemních konírnách a maštalích normálně svítilo, v pozdější době dokonce elektrickým světlem.
Vztah člověka a koně
Mezi koněm a člověkem existuje pevné pouto od pradávna. Nejinak tomu bylo i v dolech. Horníci ke koním často přilnuli a snažili se jim jejich těžký osud všelijak ulehčovat. Starali se o ně, vyráběli jim helmy a nejrůznější pomůcky, jež by jim ulehčili dřinu.
Repliku důlního koně Ferdinanda, který v Ostravské sloji Albert sloužil mezi léty 1881 až 1900, je navíc dodnes možné si prohlédnout v hornickém muzeu Landek Park v Ostravě.
Koně byli později v dolech nahrazeni benzinovými a později i dieselovými lokomotivami.
„Lidé obvykle nemají ani tušení o tom, že se v dolech běžně pohybovaly koňské potahy, které byly navíc obsluhovány dětmi. Proto tuto historickou skutečnost nově přibližujeme,“ říká ředitel Landek Parku Lumír Plac.
Zdroje: www.rosicko-oslavansko.cz, www.idnes.cz, provedu.cz
