Na Duhové hoře je zajímavé snad úplně všechno. Jde samozřejmě v první řadě o směsici mnoha a mnoha barev, díky nimž také dostala svůj název – a jak jistě všichni uznají, více než právem. Jen přístup k ní je ale poněkud složitější, ale na druhou stranu právě taková překážka může jen zvýraznit pozdější úžas. Hora, jež se oficiálně jmenuje Vinicunca, se tyčí jihovýchodně od Cusca, sedmého nejlidnatějšího města Peru, kde žije bezmála půl milionu lidí. Odtud se cestovatelé k hoře mohou dostat dvěma cestami, ale ani jedna z nich není právě rovná.
I cesta může být cíl
Pokud bychom zvolili cestu přes město Pitumarca, prošli bychom se nádherným územím mezi horami, stezkou mezi místními usedlostmi a podél kouzelného průsmyku stejného jména jako samotní hora až k cíli své cesty, která sama o sobě jistě stojí za to. A co teprve pohled na Duhovou horu, který je turistovi obrovskou odměnou za jeho několikahodinovou námahu. Vrchol téhle barevné hříčky přírody dosahuje výšky 5200 metrů nad mořem, takže je dobré přemýšlet také o pomalejší aklimatizaci na zdejší podmínky. Vzduch je v těchto výškách přece jen již řidší než v údolí.
Zázrak přírody
Nejkrásnější odstíny má prý hora v suchých letních měsících, kdy naplno vyzní její nádhera. Jak je možné, že doslova hraje, jako správná duha, sedmi barvami? Samozřejmě jde o složení minerálů, které ji tvoří. Za růžovou barvu může červený jíl, bílou barvou tady doslova září křemen, ale také pískovec a opuka, červenou má na svědomí železo v jílu, fylity se postarají o zelené zbarvení, hořčík napomáhá k hnědému zbarvení a sirné minerály dávají hoře žluté vrstvy. Je to jednoduché i složité zároveň, ale rozhodně krásné.
Při troše štěstí turista narazí na alpaky
Kouzelná podívaná od roku 2015
Kdo by měl skutečně velké štěstí, může se kromě pohledu na samotnou Duhovou horu potěšit také sledováním početných stád alpak nebo velbloudů. Co bychom si na takovém výletu mohli ještě více přát? Snad jen další překvapení, kterým tady ale zdánlivě není konce. Již jen představa, že tato hora až do roku 2015 pro návštěvníky těchto krajů prakticky neexistovala, musí zarazit snad každého. A přesto je to snadno vysvětlitelné, i když z něčeho takového vlastně nemůžeme mít radost.
Za všechno může oteplování
Duhová hora v těchto místech samozřejmě stojí odnepaměti a její až bláznivě peruánsky pestré zbarvení měla také vždy. Jediným rozdílem, který udělal tlustou čáru mezi její nenápadnou minulostí a obdivuhodnou současností je bohužel změna klimatu. Zvyšující se teploty zavinily tání sněhu, jímž byla hora ještě před několika lety pokrytá a její zvláštní zbarvení tak nebylo zřetelné. To se prvně změnilo právě v roce 2015 a od té doby se z Vinicuncy stal cíl nespočtu poutníků. A jistě oprávněně…
Zdroje: geologyin, alongdustryroads, wikipedia
