Domov mezi skálami
Nehostinný terén, který nazývají svým domovem, je pro ně požehnáním i prokletím. V průběhu let Dogonové zakládali svá sídla v oblastech, které byly sice obtížně dostupné, ale poskytovaly jim útočiště před vnějšími silami, zejména v dobách, kdy se je sousední kmeny a společnosti snažily zotročit nebo obrátit na víru. Jejich identitu upevnila houževnatost a umožnila jim udržet si svůj způsob života s omezeným vnějším vlivem.
Základy dogonského života
Dogonové, kterých je dle odhadů 400 000, stejně jako mnoho domorodých komunit po celém světě provozují samozásobitelské zemědělství, které je základem jejich existence. Zemědělství je založeno především na prosu, čiroku, rýži, cibuli, arašídech a různých druzích zeleniny. Kromě toho pěstují tabák a chovají hospodářská zvířata včetně ovcí, koz a kuřat. Co však v jejich praktikách skutečně vyniká, je výroba místního hořkého piva na bázi čiroku známého jako "dolo", nápoje, který nejen vyživuje jejich těla, ale má také kulturní význam.
Život v dogonských vesnicích se odvíjí v rytmu, který přetrvává po generace. Ženy nesou na bedrech většinu každodenní práce. Každé ráno se vydávají do stodol s doškovými střechami, aby získaly proso, které budou celý den pracně mlít pomocí dlouhých dřevěných tyčí. Kromě této namáhavé práce mají ženy na starosti také nabírání vody z hlubokých studní a sběr palivového dřeva z keřů, které se nacházejí daleko od pohodlí jejich domovů. Pod spalujícím sluncem si ženy nakonec „odpočinou“ u ohně, kde se ujmou důležitého úkolu vaření.
Dogonští muži se zase pomocí lan dovedně vyrobených z kůry baobabu pouštějí do odvážného úkolu – zdolávání impozantních bandiagarských útesů. Jejich cíl? Sbírat holubí nebo netopýří guáno, cenné přírodní hnojivo, po kterém touží místní zemědělci.
Jedinečná architektura
Dogonská obydlí podél srázu Bandiagara
Architektonické dědictví Dogonů svědčí o jejich jedinečném způsobu života. Domy postavené z bláta a slámy dokonale splývají s drsnou krajinou. Stavby nejsou pouhými přístřešky, ale ztělesňují ducha dogonské kultury a společenského uspořádání. Jednou z takových staveb je "Dům slova". Zde se muži scházejí v parných hodinách dne, aby vedli živé debaty o tématech „hlubokého“ společenského významu.
Další charakteristickou stavbou dogonské společnosti je "menstruační dům". Nachází se na okraji vesnice a byl vybudován samotnými ženami, ačkoliv není tak pevně postaven jako ostatní domy v obci. Během menstruace se ženy stávají v očích společnosti "nečistými" a musejí na pět dnů opustit své domovy a přesunout se sem. Vybavení v kuchyni je určeno výhradně pro ně. Do domu si mohou vzít i své nejmladší potomky. Večer se zde ženy často setkávají a tráví společně čas.
Festival Sigui a oběžné dráhy Síria
O způsobu života Dogonů však nevypovídá jen architektura. Animistická spiritualita Dogonů je ztělesněna ve složitých dřevořezbách, které zobrazují duchy a svět přírody. Toto pouto mezi nadpozemským a hmatatelným nachází svůj zenit při festivalu Sigui. Taneční rituál, který je oslavou vesmírných cyklů, je v souladu s oběžnou dráhou Síria B kolem Síria A, což dokládá hluboké kosmické spojení kmene.
Astrální spojení se zajímavě projevuje v dogonských kosmických příbězích. Legendy vyprávějí o Nommovi, polobohu, který údajně pochází ze Síria. Udivující je tvrzení Dogonů, že Sírius se skládá ze tří hvězd, což moderní astronomie potvrdila až v roce 1995. Třetí hvězda, Sírius C, uniká i pokročilému teleskopickému vidění a je odvozena z astrofyzikálních výpočtů na vysoké úrovni.
Záhadou, která zůstává, je zdroj dogonských kosmických poznatků. Jak mohl kmen, zdánlivě odříznutý od technologického pokroku, rozluštit nebeské jevy s takovou přesností?
Odpověď se možná skrývá ve vzájemně provázané struktuře života, kultury a spirituality Dogonů. Nebo je to možná svědectví o univerzálnosti poznání, které překonává bariéry a připomíná světu, že moudrost se může projevit i tam, kde by ji člověk nečekal. Ať už je pravda jakákoli, kmen Dogonů zůstává fascinující komunitou.
Zdroje: en.wikipedia.org, objevim.cz, redbull.com
