Poblíž severní Osetie v Rusku, skrytá v jednom z pěti horských hřebenů, které rozdělují pohoří Kavkaz, čeká na hosty jedna z největších záhad v Rusku. Na trávou posetém kopečku se jako houby tyčí vzhůru zděné jednookenní domečky. Obklopeny zelenými pastvinami by jim člověk dal jiný název než „město mrtvých“. Vesnice Dargavs je považována za jedno z nejstrašidelnějších míst v Rusku – stojí totiž na hrobech 10 000 těl.
Toto starodávné pohřebiště bylo funkční mezi 14. až 18. stoletím
Toto starodávné pohřebiště bylo funkční mezi 14. až 18. stoletím. Některé mrtvoly jsou ale tak zachovalé, že jejich kosti ještě pokrývá maso. Starobylý nadzemní hřbitov se skládá z 99 krypt schoulených v 17 km dlouhém údolí nedaleko řeky Gizeldon. Některé z krypt jsou velké pouze pro jednoho člověka, jiné jsou vysoké a mají čtyři patra. Krypty mají vyvýšené a zakřivené střechy postavené do špičky, menší krypty mají jen áčkovou střechu a nemenší nemají žádnou. Zdi jsou postavené z kamenů a malty. Jsou v nich čtvercové štěrbiny na vkládání mrtvol. Jejich kaskádovité rozmístění tvoří, i přes svou funkci, malebný pohled do krajiny.
Některá těla jsou uložena do dřevěných lodiček, které s největší pravděpodobností symbolizovaly převoz zemřelých do říše mrtvých. O tom, že by lodě sloužily k reálné potřebě historici neuvažují, v okolí totiž není žádná splavná řeka. Mrtví byli také pohřbívání se svými osobními věcmi nebo s penízky. Před kryptami se totiž nacházejí malé studny, které měly sloužit k předpovědi, kam se duše mrtvého dostane. Pokud vhozená mince zasáhla kámen, duše se dostala do nebe.
Tato vesnice mrtvých ale není jen místem, kde by odpočívali lidé řádně pohřbení svými milujícími blízkými. Děsivý ráz zdůrazňuje fakt, že v období morových epidemií v 17. a 18. století lidé z okolních vesnic nakažené vyhnaly sem do karantény. Nemocní obyvatelé tak žili ve strašných bolestech v kryptách doslova na kostech svých předků a čekali na smrt. Ve velkých kryptách najdeme i dnes tichý důkaz z těchto nepříznivých dob. Několik koster leží přes sebe tak, jak zmítání bolestivou agónií zemřeli. Podle legendy se oběti této nemoci staly terčem starověkých „bohů“, kteří trestali za skutky jejich předků, jenž před lety ve vesnici zneužili mladou ženu.
Některé mrtvoly jsou ale tak zachovalé, že jejich kosti ještě pokrývá maso
V letech následujících po epidemii cholery se obyvatelé z okolních vesnic rozhodli, že toto smrtí prosáklé místo opustí a přestěhují se na pláně, aby mohli „město mrtvých“ napadnout duchové. I dnes se šeptá legenda, že kdo toto místo navštíví, nikdy nevyjde živý. To ale neodrazuje davy turistů, kteří se chtějí na tomto Bohem zapomenutém místě bát. Je však otázkou času, kdy se začnou počty návštěvníků regulovat, jelikož mnozí z nich si berou kosti a lebky jako suvenýry. V rozhovoru pro BBC historička Ludmila Gaboeva uvedla, že "lidé, kteří sem přicházejí, se chtějí smířit s věčným strachem ze smrti".
(Zdroj: www.bbc.com/travel/story/20200116-russias-mysterious-city-of-the-dead a en.wikipedia.org/wiki/Dargavs)
