Závody ve zbrojení
V době studené války soupeřily Sovětský svaz a Spojené státy, kdo dřív vyvine účinnější jadernou zbraň a jak ji nejlépe dopravit na cíl. Sovětský politik N. S. Chruščov, první tajemník ústředního výboru Komunistické strany se v roce 1960 radoval, jak Sověti vytáhnou eso z rukávu a trumfnou svého protivníka. Konstruktér M. Jangel s kolektivem vyvíjeli novou jadernou raketu. Na vývoj dohlížel maršál dělostřelectva M. Nedělin, klíčová postava tragédie.
Spěch a pýcha předzvěstí smrti
Maršál Nedělin byl velmi ctižádostivý a dotáhl to až na velitele strategických raketových sil SSSR. Své úsilí zaměřil na vývoj nové mezikontinentální balistické rakety R-16, která měla Američany ohromit a předčit jejich střelu Atlas. R-16 měla být podle plánu odpálena v červenci 1961. Nedělin v touze oslnit, dosáhnout slávy a vysloužit si další frčky a medaile, však Jangelův tým tlačil, aby předali otestovanou raketu R-16 jako dárek Chruščovovi už k výročí Říjnové revoluce (7. listopadu). Jangel i přes mnohé nevyřešené technické problémy pod nátlakem povolil v září první testy na zkušební střelnici. Koncem října bylo navzdory přetrvávajícím problémům testování ukončeno. Raketa přesto byla „připravena“ k odpálení.
Maršál Mitrofan Nedělin
Pod tlakem se chybuje
Je osm hodin ráno 21. října 1960 a obrovské jaderné monstrum opouští montážní stanoviště 42 směrem k startovací rampě 41 kosmodromu Bajkonur. Raketa se začíná plnit vysoce toxickou směsí zvanou ďáblův jed, při jejímž spalování dochází k úniku smrtících zplodin. Během tankování zjišťuje personál, že dochází k úniku paliva v prvním stupni rakety. Není považován za závažný, ale jsou povolány chemické jednotky, aby to měly pod kontrolou. Raketa je naložená jedovatým palivem a už není návratu. Prý nebyla možnost, jak ho vypustit. Očitý svědek generálmajor Gerčik později uvedl, že sice bylo navrženo, aby se to zkusilo, ale Nedělin řval, že v jaderné válce by na takový pokus nebyl čas. Přípravy na start pokračují, objevují se však další problémy a závady. Dne 23. října je start odložen na druhý den. Vyčerpaní pracovníci se pod časovým tlakem dopouštějí při odstraňování závad chyb…
Nedělinova katastrofa
Dne 24. října od ranních hodin vrcholí poslední přípravy na start. Přístroje jsou nastaveny do autonomního režimu. Dochází však ke zpoždění startu. Nedělin podle svědectví, zjevně pod tlakem z nervózní Moskvy, se nechá navzdory všem bezpečnostním pravidlům odvézt na plošinu, údajně aby dohlížel na start a „popohnal ho“. Nechá si přinést židli a sedá si pouhých patnáct metrů od rakety, tvrdí očití svědci. Sedí tak v první řadě divadla, na jehož podiu se měla odehrát scéna, která měla Washington ohromit. Doprovází ho jeho maršálové a podřízení. Zhruba třicet minut před plánovaným startem se v okolí rakety pohybuje zhruba 250 lidí. Patnáct minut před sedmou dochází k samovolnému zážehu hlavního motoru druhého stupně. Kvůli chybnému nastavení je ale spínač stále připojený k prvnímu stupni plně natankované rakety, která v mžiku exploduje. Plošina 41 se mění v ohnivou kouli o průměru 120 metrů. Ďáblův jed stříká z nádrží rakety a těla přihlížejících vzplanou jako pochodeň. Ze všech v bezprostřední blízkosti se stává škvarek. Zběsilí lidé prchají, ale uvíznou v rozpáleném asfaltu a uhoří. Někteří se snaží zachránit ve studních kolem plošiny, ale udusí je jedovaté výpary smrtící směsi. I ve značné vzdálenosti se přihlížejícím díky obrovské teplotě vznítí oblečení.
Minuty, hodiny a roky po explozi
Mohutný výbuch trval jen asi 20 vteřin, ale ohnivé plameny šlehaly k obloze ještě několik hodin. K plošině se dostavila záchranná jednotka i narychlo sestavený tým z 30ti vojáků. Čtyřicet devět obětí bylo převezeno do nemocnice. Někteří přeživší utrpěli „jen“ popáleniny druhého a třetího stupně nebo se přiotrávili. Šestnáct z nich svým zraněním podlehlo. Druhý den dorazil na místo tragédie vyšetřovací tým. Většinu zuhelnatělých těl nebylo možné identifikovat. Po Nedělinovi prý zbyla jen medaile „Zlatá hvězda“. Přesný počet obětí nebyl nikdy zveřejněn a některé údaje se liší, ale dle seznamu obětí z tajného archivu zemřelo na místě 57 vojáků a 18 civilistů. Našla se i znetvořená mrtvá těla mimo plošinu. Mnozí podlehli následkům katastrofy později. Osmdesát čtyři vojáků a důstojníků bylo pohřbeno ve společném hrobě v místě dnes známém jako Park vojáků. Ostatní těla vojenských i civilních obětí byla pohřbena ve svém rodišti.
A Jangel? Pár generálů ho chvilku před děsivým peklem pozvalo na cigaretu ve snaze přemluvit ho, aby start odložil. Díky tomu vedoucí konstruktér nebyl v tu chvíli na místě a výbuch svého jaderného „díla“ přežil. Nervově se však zhroutil. Tato nejhorší raketová katastrofa v dějinách dostala své jméno podle muže, který ji způsobil: Nedělinova katastrofa. Byla přísně utajována a ti, kteří zahynuli, byli oficiálně prohlášeni za oběti havárie letadla. Někteří příbuzní se až za třicet let dozvěděli, jak krutou smrtí jejich blízcí zemřeli.
