Roccamonfiny stopy ďábla

Roccamonfina je vyhaslá sopka, která chrlila svou horkou lávu před 650 000 až 50 000 lety. Její obvod je asi 25 kilometrů a uvnitř propadlého kráteru – kotli (kaldeře) o průměru 6 kilometrů leží vesnička Foresta. A také místo, které obyvatelům nahánělo strach. Na žádost amatérských archeologů tam před více než deseti lety dorazilo pár archeologů odborníků. Přesněji řečeno tzv. stopař, specialista na pravěké stopy– ichnolog P. Mietto z Padovské univerzity a M. Avanzini z Přírodovědného muzea v Trentu. Spolu s nimi i další kolegové, aby „konečně“ prozkoumali, jaký že to tvor tam ty stopy zanechal.

„Stopaři“ čtou ve svahu jak v čítance

Mitto s kolegy našli ve svahu z horniny ze sopečného popela zvané tuf troje zřetelné lidské stopy. Dvoje vedly přímo vzhůru do příkrého svahu, jedny klikatě, což dle badatelů znamená, že člověk, který je do tufu vtisknul „… inteligentně vyhodnotil nebezpečnost svahu a překonal strmost bezpečným způsobem.“ Vědci předpokládají, že tito primitivní lidé výbuch sopky museli vidět. Ve chvíli, kdy se potulovali po svazích, ale před ním neutíkali. Stopy vedou nejen nahoru, ale i dolů a ukazují, že šli volným tempem (2,2 km/hod). V některých stopách jsou naprosto zřetelné dopady nohou. Někde dokonce otisky palce, druhého a třetího prstu, polštářky a klenba. Dále vyčetli, že chodili po dvou. Na stezce šli v té chvíli ti dva od sebe asi půl metrů. Jeden z nich, jak ukazují otisky lýtka, zadku a ruky, upadnul. Je i vidět, že se ve strmých místech rukama opíral o stěnu, aby udržel rovnováhu.

Zdroj: Youtube

Kdo zanechal otisky v sopečném popelu?

V dnes chráněné paleontologické lokalitě Ďáblovy stopy bylo nalezeno nejméně 46 otisků. Měří 20 centimetrů a jsou široké 10 centimetrů. Z toho vědci soudí, že tito jedinci byli 1,5 metrů vysocí. Jsou to Homo heidelbergensis, předchůdci člověka v Evropě. Muži těchto homo dorůstali výšky 175 cm. Byli to silní lovci velkých zvířat i sběrači a lovili ve skupinách. Používali kamenné nástroje, někdy kombinované se dřevem. Italský tým paleontologů odhaduje, že nám tito tři primitivní lidé o sobě zanechali zprávu před 385 000 až 325 000 lety.

Na svah se možná vydali lovit. Ze stejného období byla ve Ciampate del Diavolo objevena i řada stop zvířat. Mnohé jsou však špatně čitelné. S největší pravděpodobností jsou to otisky koní, medvědů a přežvýkavců, asi jelenů.

Jak se píše do lávy

Snad není bez zajímavosti zmínit, jak může člověk a zvíře zanechat stopy v lávě, a jak se můžou za tisíce let náhle objevit. Vědci předpokládají, že spíš než láva pokryla svahy žhavá pemza. Ta se během pozdějších výbuchů změnila v bahnitý popel. Stopy v něm byly zanechány, když dostatečně vychladnul, aby se v něm dalo chodit, ale nebyl ještě tuhý. Léta je pokrývaly nánosy a sopečné usazeniny. A další léta podléhaly erozi, počasí i působení člověka. V 19. století je pak objevili místní lidé, kteří si jejich vznik nedokázali vysvětlit. A děsivá legenda o ďáblovi, který se procházel v horké lávě, byla na světě.

Poznámka: Italští paleontologové své poznatky zveřejnili v roce 2003. Jejich nálezy pak zkoumali francouzští vědci z Laboratoře klimatických a environmentálních věd ve Francii v roce 2008. K ověření stáří otisků použili techniku datování argonem. Upřesnili, že stopy jsou staré 345 000 let (plus, mínus 6 000 let). „Jejich přísnější metody potvrdily, že se jedná o nejstarší dosud nalezené a zachované lidské otisky,“ řekl Mietto. „Nové poznatky také potvrzují, že majiteli otisků byl Homo heidelbergensis.“

V roce 2014 byly v anglickém Happisburgu po bouři nalezeny lidské otisky v sedimentech podél pobřeží. Vědci určili jejich stáří na 800 000 let. Na chvilku se staly nejstaršími, bohužel je příliv a odliv spláchnul.

Zdroje: www.historicmysteries.com, www.abc.net.au, www.newscientist.com