Císařský řez, který je v dnešní době prováděn ve sterilním nemocničním prostředí a patří k pokročilým lékařským zákrokům, ostře kontrastuje s historickými postupy. Významný chirurgický zákrok je součástí lidských porodů již po staletí. Původně se operace prováděla především posmrtně, tzv. sectio in mortuo, ke křtu dítěte, když již matka zemřela. Postupem času, jak se vyvíjely lékařské postupy, se začala zlepšovat míra přežití matky i dítěte, zejména díky pokroku v šicích technikách, antiseptických prostředcích a anestezii. Teprve ve 20. století se císařský řez stal běžnější a bezpečnější praxí v širším kontextu zdravotnictví.
Průkopnický zákrok z roku 1337
V průkopnické studii z roku 2016 se tým z Univerzity Karlovy v Praze zaměřil na Beatrice Bourbonskou, manželku Jana Lucemburského a matku Václava I. Narození Václava I. v roce 1337 je ovšem zahaleno rouškou tajemství.
Kroniky ze začátku 15. století spolu s dopisy Beatrice Bourbonské naznačují, že narození Václava I. mohlo být podobné legendárnímu příběhu o porodu Julia Caesara, který byl údajně porozen prostřednictvím císařského řezu. Přežít takový zákrok v době, kdy nebyly známy moderní chirurgické metody, antiseptika ani anestezie, by bylo považováno za zázrak. Vznáší se tedy zásadní otázka: Mohla Beatrice skutečně přežít císařský řez v době, kdy to představovalo takřka nemožný úkol?
Nadlidský úkol
Dobové lékařské znalosti, jejichž příkladem je léčba Karla IV., naznačují, že pokročilé chirurgické postupy nebyly zcela nedostupné. V dramatickém okamžiku, který se odehrál na turnaji, došlo k tragické události, kdy se král při pádu udeřil bradou o zem a utrpěl vážný úraz. Následkem pádu došlo ke krvácení v oblasti páteřního kanálu a k poškození míchy, což vedlo k paralýze všech čtyř končetin. Případ se stal předmětem jednoho z nejvýznamnějších chirurgických zákroků doby vrcholného středověku.
Zručný chirurg nejdříve zastavil krvácení a odstranil krevní sraženiny z ústní dutiny. Poté se zaměřil na uvolnění a návrat zaražené brady do její původní polohy. Pro zpevnění zlomeniny pravděpodobně použil drát provlečený mezi zuby dolní čelisti. Ošetření zahrnovalo také opravu poškozené okostice, sliznice a pravděpodobně i kůže. Po náročné fázi chirurg zkoušel vrátit dolní čelist do normálního skusu, ale zjistil, že přední zuby se nedokážou správně zakousnout. Pokud jde o léčbu krční páteře, lékaři museli použít intenzivní trakci, tahajíce krále za vlasy, aby tímto způsobem natahovali a vyrovnávali páteř.
Historická hádanka
Závěr studie přináší vyvážený pohled. Přestože nelze s jistotou potvrdit povahu Beatricina porodu, možnost přežitého císařského řezu nelze vzhledem ke kontextu a důkazům zcela odmítnout.
Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, medieval.eu, stoplusjednicka.cz