Téměř obyčejný strom
Stálozelený chrastoun (Cerbera odollam) je původem z indického subkontinentu a dorůstá výšky kolem deseti metrů. Za příznivých podmínek se vytáhne klidně i o pár metrů více. Daří se mu na zavodněných březích řek a vodních ploch. Jako divoký strom roste v mangrovech Indie, Indonésie, na mnoha ostrovech a souostrovích a jako samotný strom není nijak zvlášť výrazný. Důvod, proč se o něm a mluví a je nechvalně proslulý jsou jeho plody, lépe řečeno v nich skrytá smrtelně jedovatá semena. I v české přírodě najdeme rostliny, plody, houby, které po požití napáchají v organismu pěkně velkou neplechu nebo můžou způsobit smrt. K otravám ale dochází z valné většiny z neznalosti při záměně za jedlé „dvojníky“. V pobřežních oblastech Indie semena hojně využívají sebevrahové.
Vstupenka na onen svět
Jedovatá semena chrastouna obsahují srdeční glykosid cerberin. I nízké dávky jsou nesmírně toxické. Po požití otrávený trpí velkými bolestmi žaludku, průjmem, zvrací. Otravu provází i nesnesitelné bolesti hlavy. Dochází k nepravidelnému srdečnímu tepu a do několika hodin k jeho zástavě. K zabití dospělého člověka stačí jedno semeno. Prokázat otravu cerberinem není snadné a je poměrně nákladné. Je nutná kapalinová chromatografie a hmotnostní spektrometrie, což v mnoha oblastech, kde k těmto otravám dochází, není metoda dostupná.
I z tohoto důvodu je to prostředek k „dokonalé vraždě“. Přestože jsou semena velmi hořká, k potlačení jejich chuti se přidávají drcená do pálivých pokrmů, která jsou v Indii běžná, nebo se míchají s cukrem. Na základě zdokumentovaných případů se odhaduje, že, například, jen v jihoindickém státě Kérala, kde strom roste v hojném množství, má na svědomí nejméně jedno úmrtí týdně, většinou sebevraždu. Předpokládá se však, že to je jen velmi malé procento. Celkově se pak podílí na polovině smrtelných otrav v oblasti. Semena stromu v Indii známého jako pong-pong dle odborníků mají na svém kontě nejvíce smrtelných otrav rostlinami na světě.
plody chrastouna
Chrastoun jinde
Chrastoun roste i na Madagaskaru. Do 19. století byla semena používána k prokázání viny či neviny, tzv. ordálům – božím soudům. Pokud obvinění z čarodějnictví či jiných trestných činů požití semene přežili, byli osvobozeni. Je nasnadě, že bylo více vinných než naopak. Tímto způsobem přišly o život tisíce souzených ročně. V roce 1861 místní panovník tyto „testy nevinnosti“ zakázal, přesto byly ještě dlouhá desetiletí v odlehlých oblastech používány.
Ve správných rukou
Možné terapeuticko-farmakologické vlastnosti látek jedovatého semene dosud nebyly dostatečně popsány. Nicméně v chudých oblastech Indie, kde jsou semena nejčastěji obyvateli využívána pro skoncování se životem, donutila místní vlády tuto situaci řešit. Plody pong-pongu se v posledních letech začaly sklízet ve velkém. Možná to zní poněkud podivně, ale pokud se plody sklidí, odstraní se „vražedný prostředek.“ Navíc lidé mají práci. Semena se používají v jedech na krysy a prostředcích proti jiným škůdcům. V Malajsii se olej semen vtírá do kůže proti svědění, nebo do vlasů k hubení vší. Podobně jako v Myanmaru, kde se olej ze semen používá jako repelent, ke svícení i jako insekticid. Listy a kůru a bílou pryskyřici některé asijské země používají jako projímadlo.
Zdroje: www.todayifoundout.com, cs.wikipedia.org/wiki, www.washingtonpost.com
