Slavné chrámy Khadžuráho v Madhjapradéši jsou raně středověké hinduistické a džinistické chrámy, které od rok 1986 figurují na Seznamu světového dědictví UNESCO. Většina chrámů Khadžuráho byla postavena mezi lety 950 a 1050 n.l. dynastií Čandéllů.

Historické záznamy uvádějí, že chrámové místo Khadžuráho mělo do 12. století 85 chrámů rozložených na 20 kilometrech čtverečních. Z nich přežilo jen asi 25 chrámů rozložených na šesti kilometrech čtverečních. Z dochovaných chrámů je chrám Kandariya Mahadeva, který je vyzdoben množstvím soch se složitými detaily, symbolikou a expresivitou staroindického umění.

Se stavbou chrámu je spojená legenda, která vypráví o Měsíčním Bohu, jenž z nebes spatřil krásnou dívku koupající se nedaleko svého domu v jezírku.

Bůh byl její krásou naprosto uchvácen a v podobě člověka sestoupil na zem. Milovali se vroucně a zanedlouho se jim narodil syn, kterého pojmenovali Čandravarman. Dívka Hémvatí však nebyla až tak nadšená, jelikož se bála, že ji ostatní lidé kvůli nemanželskému dítěti zavrhnou. Svěřila se se svými pocity Měsíčnímu Bohu a on vytasil eso z rukávu. Prorokoval svému synu budoucnost velkého a mocného panovníka. A tak se také stalo a pod jménem Nannuka vládl zemi. Když jeho matka zemřela, zdál se mu sen, v němž ho žádá, aby nechal postavit chrámy ukazující sílu lidské touhy. Tak světlo světa spatřily chrámy Khadžuráho a on tam, jako vládce Nannuka z dynastie Čandéllů, žil až do smrti.

Archeologové a historikové bohatě zdobené chrámy studují již desítky let a jsou nadšeni ze symboliky, která z rozložení a poloh samotných chrámů lze vyčíst. Místo bylo zvoleno na základě místní legendy, která říká, že hinduistické UNESCO a další bohové rádi navštěvovali dramatický útvar kopců v oblasti Kalinjaru. Chrámy jsou seskupeny poblíž vody a všechny jsou, kromě jednoho (Chaturbhuja), natočené na východ slunce, což je další typický rys hinduistických chrámů. Relativní uspořádání budov integruje mužská a ženská božstva a symboly zvýrazňují vzájemnou závislost.

Umělecká díla symbolicky zdůrazňují čtyři životní cíle považované v hinduismu za nezbytné a správné – dharma, kama, artha a moksha. Chrámový komplex je postaven do tří trojúhelníků, které se sbíhají a tvoří pětiúhelník. Vědci tvrdí, že toto uspořádání odráží hinduistickou symboliku pro tři říše nebo trilokinathu a pět kosmických látek neboli panchbhuteshvara. Chrámové místo zdůrazňuje Shivu, toho, kdo ničí a recykluje život, čímž řídí kosmický tanec času, evoluce a rozkladu.

Mimo symboliku budov, chrámový plán a celkový design lákají návštěvníky právě složité plastiky soch v rozličných erotických polohách. I když je těchto skulptur méně než 10 %, mezi turisty a turistickými průvodci jsou jejich fotografie nejoblíbenější. Gymnastické polohy jsou jako zkopírované z "učebnice lásky" Kámasútry a patří do celkového komplexu soch a skulptur, které ukazují běžný život dobového Inda, mýtické příběhy i symbolické zobrazení různých světských a duchovních hodnot důležitých v hinduistické tradici.

Jsou zde líčící se ženy, hrnčíři, hudebníci, farmáři nebo zvířata od slonů a lvů po papoušky. Dokonce se dají najít v daných skulpturách i příběhy, které byly napsané v básních a dramatech jako Prabodhacandrodaya, Karpuramanjari, Viddhasalabhanjika a Kavyamimansa.

Podle historičky umění z 80. let Stelly Kramrisch nezobrazují sochy v erotických polohách sex božstev, jak se předpokládalo, ale duchovní témata, jako je moksha: "Tento stav, kdy je muž a žena v těsném objetí je symbolem moksy, konečného uvolnění nebo shledání dvou principů, esence (Puruša) a přírody (Prakriti)".