I stromy chtějí „zakořenit“ v tom nejlepším prostředí, které jim nabídne vyhovující podmínky pro život. Podobně jako u lidí je tedy i důvodem přesunu stromů migrace za lepším. Milovníci fantasy vědí, že chodící stromy Enti, nebo spíše bytosti podobné stromům, byly jedním z hlavních Tolkienových trháků v Pánovi prstenů, společenstvo prstenu. Kde se ale Tolkien nechal inspirovat? Šlo o jeho původní výmysl, nebo měl skutečně nějaké znalosti o Amazonii? Můžeme se jen domnívat, ale skutečnost je taková, že právě v Amazonii najdeme stromy, které se pomalu, ale jistě přemisťují z místa na místo.
Chodící stromy v Amazonii
Stromy jdou za lepším
Chodící strom má latinský název Socratea exorrhiza. Dosahuje výšky asi 25 m, což budí skutečně úctu a respekt. Navíc strom vypadá tak, jako by své kořeny schválně nechoval obnažené kousek nad úrovní země. A to proto, aby se mohl snáze přemístit.
V hustém bažinatém podrostu ekvádorského pralesa poznáte tyto stromy snadno: jejich nápadný dvacetimetrový kmen se nad zemí větví do desítek tenkých kořenových výběžků. Na pohled se tedy nedrží pevně v zemi, ale svou vahou jakoby stojí na malých chůdách, jež jsou vlastně podstatou celého zázraku. Tím, jak masa kmene tlačí na nadzemní kořenový systém, dochází k naklánění celého stromu do strany. Tento efekt pak ještě umocňuje půdní eroze.
Vlivem půdní eroze si tyto netradiční palmy čas od času začnou hledat nové, příjemnější působiště. Až v okamžiku, kdy najdou pevnější zem a bezpečnější místo, zapustí kořeny.
Původní strom si tedy na novém místě začne hledat kořeny nové. Formuje se, kroutí a pracuje, dokud nenalezne kořeny, jaké potřebuje, a pak ty staré prostě a jednoduše odklopí ven, do vzduchu. Ve svém novém působišti se zabydlí a zesílí. Tak to vypadá očima laika. Ale co na to vědci?
Dvě teorie – dva světy
Jak už to u většiny netypických objevů bývá, názory vědců na pohyb stromu a létající kořeny měnící své působiště, se poměrně liší. Jedna skupina vědců se domnívá, že záleží na rychlosti eroze a případném nebezpečí – strom na něj reaguje změnou stanoviště.
Druhá skupina naopak považuje celý proces za mýtus. Domnívá se, že nové kořeny mají zcela jiný původ i účel: Stromy podle nich jdou prostě za lepším, hlídají si svou „osobní zónu“ a v případě nebezpečí či nevhodných podmínek se jednoduše přesunou.
Kořeny strom po skutečném zakořenění 'vyhodí' nahoru
John H. Boodley a jeho hýbající se stromy vzbudily posměch
Před pár lety se v médiích objevil článek o Slovákovi Peteru Vršanském, který objevil v Ekvádoru chodící stromy a šokoval tímto objevem celý svět. Vznikl z toho zajímavý článek, ale je jasné, že o existenci těchto stromů se vědělo již mnohem dříve, kdy již v roce 1980 John H. Boodley zaznamenal, že jisté druhy stromů se mohou pohybovat. Tropický ekolog měl pro svůj výzkum zmapovanou a dokonale zakreslenou část pralesa, ve které se zmíněné palmy nacházely. A když se na totéž místo vrátil za rok, zjistil, že se mu stromy záhadně přeskupily. Po praktické stránce to přitom nedávalo smysl; bylo jasné, že na nedotčené lokalitě nedošlo ke kácení, počet zakreslených stromů v jeho plánech dokonale seděl. Jejich umístění ale bylo dočista jiné. Palmy Socratea se prostě v průběhu dvanácti měsíců přesunuly tam, kde jejich listy měly více světla. Bodleymu se tehdy kolegové nehezky vysmáli.
Objevitel a milovník evoluce, Peter Vršanský
Důvodem pohybu stromů je, jak jsme již řekli, jejich kořenový systém.
Paleobiolog Mgr. Peter Vršavský, PhD. je zaměstnancem Slovenské akademie věd a zajímá se o evoluci a ochranu živočichů a ekosystémů. Na svém kontě má několik cenných objevů a významných vědeckých prací.
“Důvodem pohybu stromu je pohyblivá půda a každodenní deště způsobující erozi. Zatímco spodek se hýbe, Většinu času chodí tím způsobem, že přešlapují na místě,” uvedl Vršovský. “Tento fenomén se týká několika druhů stromů, především palem, které rostou v Jižní Americe, nejen v Ekvádoru."
Západ slunce v Amazonii
Dvacet metrů za rok
Právě při své návštěvě Ekvádoru cestoval vědec z hlavního města asi 100 km na JV a na své cestě skloubil auto, loď, velblouda i pěší chůzi, než dorazil do samého srdce přírodní rezervace Sumaco, která je pod záštitou UNESCO. A právě tam nalezl stromy, jež se samostatně pohybují. Růst jejich nových kořenů směrem do prostoru každodenně stromy posouvá jen o malý kousek dál, ale za rok to může být celých 20 m. Tímto tempem by nám tento strom za rok či dva „utekl“ ze zahrady.
Peter Vršanský přežil spolu se svými společníky v pralese několik měsíců. Kromě stromů objevili i neznámé 30 metrové vodopády a dva úplně nové druhy obratlovců (žába a ještěrka). Skupina zažila i napadnutí skupinou opic a mnoho dalších dobrodružství.
A protože se půda deštných pralesů v Ekvádoru kvůli zemědělské reformě prodává, společník Petra Vršenského, místní ochránce přírody a průvodce Thierry Garcia, si sám nakoupil už 300 ha lesa. Momentálně je tak pod jeho ochranou 1 jaguár, asi 10 000 druhů členovců a množství významných rostlin. Kromě jiného se na jeho pozemku nachází i jeden překrásný vodopád.
O tom, zda ale tropické stromy v Ekvádoru skutečně umějí chodit, se odborníci přou posledních padesát let. Na rozdíl od místních domorodců, kteří mají jasno (tvrdí, že když nedáváte chvilku pozor, může celý háj takových stromů odejít na lepší místo), vědci nemají stále jednotnou teorii. Nakloněná palma, která se dodatečně fixuje svou rovnovážnou polohu novými kořeny, tak skutečně „chodit“ může.
Zdroje:
