Všichni dobře víme, že jedním z rozdílů mezi rostlinami a živočichy je fakt, že rostliny se samy od sebe nepřesouvají z místa na místo. Jednou si “vyberou” stanoviště, tam vyklíčí, zakoření a tam také po letech odumřou. Jenomže pak je tady ještě chodící palma, která se rozhodla tento pro ni zbytečný mýtus zbořit. Když se jí nelíbí na jednom místě, jednoduše si přejde jinam.
Chodící palma
Tak jednoduché to ale samozřejmě není. Chodící palma, kterou v encyklopediích najdeme pod latinským označením Socratea exorrhiza, se sice pohybuje a je schopná doputovat na poměry stromu opravdu velmi daleko, ale nemůžeme si představovat, že jde o bůhvíjakou rychlost. K tomu, aby se pohnula, potřebuje spoustu času, posunuje se totiž prostřednictvím zapouštění nových kořenů o kus dál ve směru, kterým se “rozhodla” cestovat. Jakmile nové kořeny, vyrůstající z její nadzemní části, dosáhnout na požadované místo a vnoří se do země dost pevně na to, aby palmu mohly podpírat, odumřou další starší kořeny na opačné straně. Celý strom se tak pomalu, postupně, přesune nad novou základnu.
Tahle palma opravdu stojí na vlastních nohou
Za sluncem a výživou
Celá palma vlastně vypadá jako staré proutěné koště, její kořeny jsou rozpojeny poměrně vysoko nad zemí. Právě to jí dovoluje onen neobvyklý pohyb, který využívá třeba v případě, kdy zakořenila v příliš hustém porostu vyšší stromů, přičemž by pro svůj růst potřebovala více světla. Má to obrovské štěstí, že si dokázže dojít na nejbližší mýtinu nebo se zastavit na místě, kde je půda přece jen o něco výživnější.
Hlavně v Equadoru
Kam bychom se za takovou chodící palmou měli vydat? Socratea exorrhiza roste prakticky výhradně v deštných pralesích v Jižní a Střední Americe, hlavně ale v Equadoru. Jinde bychom ji hledali jen těžko. Ostatně ani právě zde není setkání s unikátním stromem žádnou jistotou, někteří vědci dokonce jeho pohyb zpochybňují. Například biolog Gerado Avalos z Kostariky odmítá teorii, že by se stromy přesouvaly. Připouští sice, že se jeho kořeny od kmene časem vzdalují, ale trvá na domněnce, že kmen zůstává stále na stejném místě. Domnívá se, že historiku o chodících stromech si vymysleli průvodci pralesem, aby zatraktivnili svůj výklad pro turisty. Jiní vědci ale připouštějí, že je možný pohyb palem až o dva nebo tři centimetry za den, což by byl na takový strom skutečný sprint.
Ať už je pravda ve kterémkoliv z názorových táborů, jisté je jedno. Tyto stromy skutečně vypadají, jako by stály na vlastních nohou. A jestli skutečně chodí? To už nechme na vyprávění equadorských průvodců.
Zdroje: natureandculture, wikipedia,
