Významná postava českého divadla a filmu

Jan Werich se narodil v Praze 6. února 1905 a odešel z tohoto světa 31. října 1980. Mimořádný herec a spisovatel, který zanechal hlubokou stopu v českém divadelním a filmovém světě, byl nejen ikonou své generace, ale také inspirací pro mnoho následujících umělců.

Kreativní spojenectví v Osvobozeném divadle

Jeho kreativní partnerství s Jiřím Voskovcem v Osvobozeném divadle v letech 1927-1938 bylo základním kamenem moderního českého divadla. Jejich originální přístup, který kombinoval humor s aktuální politickou kritikou, byl radikálně nový a provokativní. S nárůstem fašismu bylo jejich divadlo donuceno zavřít dveře a trio – Werich, Voskovec a hudební génius Jaroslav Ježek – emigrovalo do USA, kde pokračovalo ve své umělecké cestě.

Návrat domů a stále rostoucí popularita

Po návratu do Československa po druhé světové válce se Werich stal pevnou součástí kulturního života země, ať už v divadle, filmu nebo televizi. Jeho dvojrole v komedii "Císařův pekař a Pekařův císař" je dodnes považována za mistrovský kousek. Jeho pohádky, jako "Fimfárum" nebo "Tři veteráni", zůstávají milovanými klenoty české literatury.

Werichova láska k Šumavě

Přestože se Werich proslavil jako herec, spisovatel a osobnost Osvobozeného divadla, pro mnohé byl také ambasadorem krás Šumavy. Jeho láska k této oblasti byla tak silná, že si v roce 1938 nechal v údolí říčky Ostružná u Velhartic postavit chalupu. Tato chaloupka nebyla jen obyčejným obydlím. Byla symbolem Werichovy lásky k přírodě, k říčkám a lesům, které se rozprostírají kolem Velhartic.

Stavbu navrhl talentovaný architekt František Zelenka, a inspirací byla chaloupka z Karafiátových Broučků. Zajímavostí je, že na její výstavbě se podílel také jeho přítel Jiří Voskovec. Musíme podotknout, že chata opravdu vypadá jako z pohádky, s kamenným komínem, zelenými dřevěnými okenicemi a zapuštěným vstupem, který vás zve dovnitř.

Chaloupka jako symbol klidu a štěstí

Proč byl Werich tak posedlý myšlenkou postavit si chalupu v tomto koutě Šumavy? Odpověď je prostá – bylo to pro něj "údolí štěstí". Idylické místo, které mu nabízelo útočiště od chaosu a stresu moderního života. Zde se věnoval svému velkému koníčku, a tím bylo rybaření. Pro herce byla říčka Ostružná, plná pstruhů, hotovým rájem.

Setkání s českými uměleckými osobnostmi

A nebyl sám, kdo byl tímto místem okouzlen. Řada známých postav české kulturní scény jezdila k Werichovi na návštěvu. Ať už to byli herci, muzikanti či spisovatelé, všichni zde hledali chvíle klidu a inspirace, ale také spoustu zábavy. Bujaré akce, o kterých se dosud vypráví, zde tvořily atmosféru plnou života a tvořivosti.

Poslední chvíle umělce na milovaném místě

Je symbolické, že poslední obraz, který si Jan Werich odnesl ze svého života na zemi, byl výhled na místo, které miloval nade vše. V roce 1980 Jan Werich na chalupě upadl do bezvědomí. I když mu byla poskytnuta rychlá lékařská pomoc a byl převezen do nemocnice, již se neprobudil. Zemřel 31. října 1980.

I v dnešní době je možné tento klenot navštívit, procházet se po stezkách, kterými kdysi kráčel Jan Werich, a nasávat atmosféru místa, které inspirovalo jednoho z největších umělců 20. století. A ačkoliv Jan Werich již není mezi námi, jeho odkaz zůstává nejen v jeho díle, ale také v těchto krajinných kulisách, které tak miloval.

Zdroje: sumavanet.cz, regiony.rozhlas.cz, kudyznudy.cz