Aniž bychom si to uvědomovali, žijeme na území, které bylo v minulosti doslova poseto aktivními sopkami. Pravdou je, že šlo o období od toho našeho vzdálené stovky milionů let. I přesto se ale do současnosti tyto sopky dochovaly a můžeme je, jako již spící a bezpečné, v klidu navštívit.
Nejslavnější česká sopka
Tou pro Čechy nejznámější a pro mnohé také doslova posvátnou, je hora Říp. Dnes ji vnímáme jako milý kopeček uprostřed rovinaté krajiny, jako výstupek, díky němuž praotec Čech odhalil krásu naší domoviny a rozhodl se, že právě tohle místo je pro jeho lid to pravé. Kdyby ale viděl Říp před pětadvaceti miliony lety, určitě by se raději hodně rychle odporoučel. V té době šlo o velmi aktivní sopku, jejíž vrchol byl o více než kilometr výše, než stojí dnešní rotunda. Po vyhasnutí našeho národního symbolu se jeho výška vinou přírodních živlů a zvětrávání v průběhu dalších milionů let snížila až na současnou úroveň a zároveň se část materiálu sesunula do nižších vrstev a vytvořila tak jeho dnešní podobu.
Karlovy Vary se otřásají dodnes
Aniž bychom si to uvědomovali, mnoho kopců, kopečků i hor na našem území je právě sopečného původu a v minulosti také tuto svoji přírodou určenou “práci” konaly velmi svědomitě. Ať už to bylo před stovkami milionů nebo i před dvěma a půl miliony let, bezpečno ve středu Evropy rozhodně nebylo. Například severozápadní Čechy byly z pohledu historie naší Země vulkanicky aktivní ještě poměrně nedávno. Ostatně část naší republiky v okolí světoznámých lázní Karlovy Vary až po Chebsko si nese aktivní vzpomínky na minulosti dodnes. I nyní jsou zde zaznamenávány seismické otřesy, které napovídají, že ani dnes tady nejsou spodní vrstvy tak docela klidné. Geologové to vysvětlují přítomností tak zvaných magmatických krbů, tedy prostor, naplněných lávou. Ta ale, jak vědci tuší, zůstane i nadále naštěstí skryta v hloubi Země.
Naše národní hora byla dříve velmi divoká
Sopka na každém druhém kroku
A co další sopky v Česku? Je jich opravdu hodně. Stačí, abychom se naučili správně dívat a hledat jejich základní znaky. Pak už je v krajině nepřehlédneme. Jde převážně o kužely, jehlany nebo tak zvané kupy, na které narazíme třeba v Lužických horách, ale také v oblíbeném Českém středohoří, v Podkrušnohoří či na dalších místech. Pokud bychom měli prozradit konkrétní názvy bývalých – či lépe řečeno neaktivních – sopek, pak jde například o další z našich nejznámějších výletních míst, horu Milešovku, po zbytcích bývalého vulkánu vyšplháme také na Bezděz, na Střekov nebo na Kunětickou horu, které na Pardubicku domácky neřeknou jinak, než “Kuňka”.
Soptily i Morava a Slezsko
Sopky ale nemusíme hledat jen v Čechách. V dávné minulosti soptil i tak mírumilovný kraj, jakým je dnes vinohrady posetá a lidovými zvyky stále pestrá Morava nebo severnější Slezsko. Stačí se podívat k hranicím s Polskem, kde je na Velkém Roudném v Nízkém Jeseníku dodnes dokonce patrný pozůstatek dřívějšího kráteru, jímž se valila láva do tvořící se krajiny. Ostravsko, Opavsko ale také Bruntálsko jsou také místy, kde se sopky musely dělit o svoje místo pod sluncem. Jedna z nich, Uhlířský vrch nedaleko zmiňovaného Bruntálu, dokonce ještě nedávno sloužil jako lom, kde se sopečný materiál těžil.
Sopeční puberťáci
I když jsou nejstarší sopky na našem území staré skutečně stovky milionů let, najdeme tady také sopečný dorost, tedy takové, které vznikly teprve před několika málo tisíci lety. Jde napřílad o Železnou a Komorní hůrku nedaleko Františkových lázní, které soptily ještě před sto padesáti tisíci lety. Z geologického hlediska jsou to velmi mladé sopky.
Ačkoliv bychom po tomto výčtu mohli dostat trochu strach, odborníci uklidňují, že je střed Evropy nejen pro naši, ale i pro další generace podle jejich názoru – alespoň ze “sopečného pohledu” – bezpečný. A to je jistě víc než dobře.
Zdroje: kudyznudy, avcr, wikipedie
