Kdo by neznal příběh od bratří Grimmů o malé dívce v rudé kápi, která jde navštívit svou babičku. Cestou potká vlka, který ji předhoní, sežere babičku a poté i Karkulku. Přijde myslivec, otevře vlkovi břicho a vysvobodí Červenou karkulku i její babičku.
Málokterá postava v dětských pohádkách je tak ikonická jako Červená karkulka. Avšak když odkryjeme závoj naivity a ponoříme se do původních verzí tohoto příběhu, narazíme na poněkud hororové prvky, které nám mohou způsobit mrazení. Tak jaká je pravá tvář Červené karkulky?
Cesta Červené karkulky časem
První zaznamenané verze pohádky sahají do 10. století, kdy si tento příběh předávali francouzští rolníci, díky kterým se rychle šířil a postupně se transformoval. Každá kultura má svou vlastní adaptaci příběhu. V Itálii se tento příběh změnil ve verzi jako "La Finta Nona" (Falešná babička), kde vlka nahrazuje zlobří postava. V Číně a na Tchaj-wanu existuje srovnatelný příběh známý jako "Tygří babička", kde antagonistou je tygr místo vlka.
Perraultova šokující verze
V 17. století přišel francouzský spisovatel Charles Perrault s nejkontroverznější verzí, která má elementy sexuálního násilí a kanibalismu. V příběhu vlk zabije babičku, její maso nakrájí na kousky, dá do stříbrné misky a krev sbírá do láhve s vínem. Tuto děsivou hostinu uloží do skříně. To, co následuje, je daleko od idylického scénáře. Když dívka dorazí, vlk jí nařídí, aby se svlékla a vlezla do postele. Poté ji vyzve, aby si s ním dala maso a víno. Ona souhlasí, aniž by tušila, že konzumuje vlastní babičku.
Představa, jaké to muselo být pro děti 17. století, když se jim vyprávěly takovéto morbidní příběhy, je hrůzostrašná. Co byl účelem takové verze? Zřejmě šlo o výchovný nástroj, který měl děti naučit opatrnosti a podezření.
Vlkodlačí procesy a symbolika
V dobách, kdy byla Perraultova verze příběhu vytvořena, se ve Francii odehrávaly takzvané "vlkodlačí procesy". Tyto procesy, zaměřené na lidi obviněné z vlkodlactví, stigmatizovaly vlky jako symboly zla a podvodu. Červená karkulka se v tomto smyslu stává temnou alegorií o opatrnosti a nevinnosti, která je krutě ztracena.
Dnešní verze příběhu o Červené karkulce, kterou jsme znali jako děti, byla záměrně změněna tak, aby byla přijatelná pro mladé publikum. Ale jakmile se setkáme s původními předlohami, uvědomujeme si, že tyto pohádky nesly skryté a často temné poselství. Je tedy jasné, že pohádky nejsou jen prostředkem zábavy, ale také způsobem, jakým společnost komunikuje své hodnoty, obavy a návody k přežití, ať už jsou jakkoli strašidelné.
Zdroje: thevintagenews.com, en.wikipedia.org, exploringyourmind.com
Sledujte nás v Google Zprávách