Havárie jaderné elektrárny v Černobylu se stala tak nečekaně, že na ni byl málokdo připraven. Evakuace místního obyvatelstva proto tehdy probíhala z dnešního pohledu hodně pomalu, což také u mnoha z nich vedlo k pozdějším zdravotním problémům. Nakonec ale bylo město, vzdálené pouhých jedenáct kilometrů od samotné elektrárny, prakticky vyprázdněno, stejně jako menší osady v jeho okolí. Evakuováno bylo kolem tří set padesáti tisíc lidí v okruhu více než třiceti kilometrů od místa výbuchu, včetně všech obyvatel Pripjati. Právě ta se stala později doslova městem duchů a dodnes je smutným a tísnivým mementem tehdejší události. Stále ale byli lidé, kteří tu zůstat museli – hasiči, záchranáři, zdravotníci, vojáci. Ti a další nemohli od problému jen tak jednoduše odejít. V sázce bylo příliš mnoho, i když se to úřady snažily zastírat tak dlouho, jak jen to šlo.

Sedmatřicet let od katastrofy

Jak se v Černobylu a jeho okolí žije dnes, prakticky sedmatřicet let od katastrofy? Do některých vesnic se vrátili starousedlíci, kteří si neuměli představit život nikde jinde, vrátili i přes zákaz poměrně brzy po výbuchu. Nesměli, ale nebylo síly, která by jim jejich rozhodnutí vymluvila. Nebylo takových lidí mnoho, ale našli se i takoví odvážlivci.

Někteří zákaz neposlechli

Dnes to jsou osmdesáti i devadesátiletí lidé, kteří se kupodivu životu v kontaminovaném prostředí poměrně dobře přizpůsobili. Většinu potravin si vypěstují na zahrádkách, dokonce chodí do lesa na houby, o které tady není nouze. To všechno i přes to, že jde o jednu z nejvíce znečištěných částí světa. Sami místní lidé navíc k uklidnění ekologických problémů rozhodně nepřispívají. Například spalováním radioaktivního dřeva se do ovzduší znovu dostávají nebezpečné částice, které následně způsobují další zamoření, i když samozřejmě mnohem menší.

Bezpečí musí být, koupat se ale nesmí

Pak jsou tady také ti, kteří se dodnes musí starat o bezpečnost zbylých reaktorů elektrárny i toho, který v dubnu roku 1986 všechno způsobil. Někteří sem dojíždějí denně vlakem jen na směny a večer se zase vracejí do svých domovů dál od elektrárny. Další z nich se rozhodli mezi službami přespávat přímo v Černobylu, který je jinak stále zakázanou zónou, spolu s dalšími okolními oblastmi. Pro pracovníky elektrárny ale tak přísný zákaz neplatí, navíc mají směny naplánované tak, aby byli vystaveni co nejmenšímu nebezpečí. K dispozici tady mají nepřeberné množství bytů, opuštěných krátce po havárii. Stále tady ale platí pravidla, která bychom v běžném životě dodržovat nechtěli. Lidé by se například rozhodně neměli koupat ve zdejší řece, ani již zmiňovaný sběr lesních plodů není bezpečný, kontakt se zvířaty může být rizikový.

Zdroj: Youtube

Jsou tací, kteří tento kraj milují

Poslední kapitolu Černobylu a jeho okolí píší ti, kteří sem přijeli jakmile to bylo jen trochu možné proto, aby celou oblast zkoumali z vědeckého pohledu. Jsou to biologové a další odborníci, jež podávají zprávy o stavu místa. Mnozí se mezitím s klidným a opuštěným koutem Ukrajiny sžili natolik, že se stal jejich domovem, který neplánují již nikdy opustit. Není jich mnoho, ale žijí tady, i když naděje na návrat okolí elektrárny k běžnému životu je stále ještě mizivá.

globalresilience, businessinsider, nationalgeographic