Havárie jaderné elektrárny v Černobylu se stala tak nečekaně, že na ni byl málokdo připraven. Evakuace místního obyvatelstva proto tehdy probíhala z dnešního pohledu hodně pomalu, což také u mnoha z nich vedlo k pozdějším zdravotním problémům. Nakonec ale bylo město, vzdálené pouhých jedenáct kilometrů od samotné elektrárny, prakticky vyprázdněno, stejně jako menší osady v jeho okolí. Evakuováno bylo kolem tří set padesáti tisíc lidí v okruhu více než třiceti kilometrů od místa výbuchu, včetně všech obyvatel Pripjati. Právě ta se stala později doslova městem duchů a dodnes je smutným a tísnivým mementem tehdejší události. Stále ale byli lidé, kteří tu zůstat museli – hasiči, záchranáři, zdravotníci, vojáci. Ti a další nemohli od problému jen tak jednoduše odejít. V sázce bylo příliš mnoho, i když se to úřady snažily zastírat tak dlouho, jak jen to šlo.
Sedmatřicet let od katastrofy
Jak se v Černobylu a jeho okolí žije dnes, prakticky sedmatřicet let od katastrofy? Do některých vesnic se vrátili starousedlíci, kteří si neuměli představit život nikde jinde, vrátili i přes zákaz poměrně brzy po výbuchu. Nesměli, ale nebylo síly, která by jim jejich rozhodnutí vymluvila. Nebylo takových lidí mnoho, ale našli se i takoví odvážlivci.
Někteří zákaz neposlechli
Dnes to jsou osmdesáti i devadesátiletí lidé, kteří se kupodivu životu v kontaminovaném prostředí poměrně dobře přizpůsobili. Většinu potravin si vypěstují na zahrádkách, dokonce chodí do lesa na houby, o které tady není nouze. To všechno i přes to, že jde o jednu z nejvíce znečištěných částí světa. Sami místní lidé navíc k uklidnění ekologických problémů rozhodně nepřispívají. Například spalováním radioaktivního dřeva se do ovzduší znovu dostávají nebezpečné částice, které následně způsobují další zamoření, i když samozřejmě mnohem menší.
Z Pripjati se stalo město duchů
Bezpečí musí být, koupat se ale nesmí
Pak jsou tady také ti, kteří se dodnes musí starat o bezpečnost zbylých reaktorů elektrárny i toho, který v dubnu roku 1986 všechno způsobil. Někteří sem dojíždějí denně vlakem jen na směny a večer se zase vracejí do svých domovů dál od elektrárny. Další z nich se rozhodli mezi službami přespávat přímo v Černobylu, který je jinak stále zakázanou zónou, spolu s dalšími okolními oblastmi. Pro pracovníky elektrárny ale tak přísný zákaz neplatí, navíc mají směny naplánované tak, aby byli vystaveni co nejmenšímu nebezpečí. K dispozici tady mají nepřeberné množství bytů, opuštěných krátce po havárii. Stále tady ale platí pravidla, která bychom v běžném životě dodržovat nechtěli. Lidé by se například rozhodně neměli koupat ve zdejší řece, ani již zmiňovaný sběr lesních plodů není bezpečný, kontakt se zvířaty může být rizikový.
Jsou tací, kteří tento kraj milují
Poslední kapitolu Černobylu a jeho okolí píší ti, kteří sem přijeli jakmile to bylo jen trochu možné proto, aby celou oblast zkoumali z vědeckého pohledu. Jsou to biologové a další odborníci, jež podávají zprávy o stavu místa. Mnozí se mezitím s klidným a opuštěným koutem Ukrajiny sžili natolik, že se stal jejich domovem, který neplánují již nikdy opustit. Není jich mnoho, ale žijí tady, i když naděje na návrat okolí elektrárny k běžnému životu je stále ještě mizivá.
globalresilience, businessinsider, nationalgeographic
Sledujte nás v Google Zprávách