„Velký bílý“ v roli krvelačného zabijáka
Noční párty mladých lidí na pláži, dívka se jde vykoupat nahá do moře. Je stahována pod hladinu. Voda se barví krví. To je úvodní scéna Čelistí. Ráno jsou na břehu nalezeny části jejího těla. Útok žraloka, určí jako příčinu smrti lékař. A pak nastává hon na děsivého mořského lidožravce, který si vybral za své loviště poklidné pobřežní vody malého amerického letoviska. Dlouhá léta (nutno podotknout, že často i dnes) media uváděla děj Čelistí do souvislosti s útoky u pobřeží New Jersey v roce 1916. O těch Bentley věděl, i když je jako inspiraci popřel (New York Times, 2001). Prý autora žraloci fascinovali. Myšlenka napsat o nich příběh se údajně zrodila, když si v roce 1964 přečetl článek o čtyřapůltunovém bílém žralokovi. Ulovil ho harpunou u Long Islandu lovec žraloků F. Mundus. Zmiňuje to v úvodu své knihy, kde píše: „Bože! Co by se stalo, kdyby jedna z takových oblud připlula do letoviska… ?“ Mundus byl inspirací pro filmového lovce žraloků Quinta. Proč ale souvislost s New Jersey? Co se tehdy stalo?
Skutečný a skutečně děsivý
I v New Jersey děsivá panika z velkého bílého žraloka vypukla po sérii napadení v místech, kde žraloci „nežili“ a útok nebyl nikdy zaznamenán. Pětadvacetiletý Ch. Vansant si jde večer 1. července zaplavat v letovisku Beach Heaven. Před zraky pobřežní hlídky se najednou zmítá na hladině. Plavčík plave na pomoc a zraněného vytáhne na břeh. On ale vykrvácí. Byl pokousán. O pět dnů později stejným způsobem přichází o život mladý hotelový poslíček Ch. Bruder v Spring Lake, zhruba 70 km severně od místa prvního napadení. Pak přichází na řadu podivná událost. Zběsilý zabiják dál pluje na sever a po 50 kilometrech vplouvá do zátoky ústí Matawan Creek. Tam se jeho obětí dne 12. července stává 11letý L. Stillwell, který se s kamarády koupe v potoce. A to více než 20 km ve vnitrozemí. Mizí pod vodou. Chlapce se pokouší najít mladý W. S. Fisher. Stejně jako chlapec je i on pokousán a smrtelným zraněním podlehne. O půl hodiny později „mořská příšera“, jak byl žralok nazýván, v potoce zaútočí na dalšího chlapce J. Dunna. Ten, jako pátá oběť, ač s následky, jediný přežije.
Nápadná shoda?
I když autor Čelistí jakoukoli podobnost s newjerseyským zabijákem popíral, filmový i skutečný příběh má mnoho shodných prvků. Od obětí a útoku v ústí řeky, až po lovce žraloků s puškami na Jersey Shore, použití dynamitu a vypsání odměny, kterou za dopadení zabijáka starostové obcí vypsali. Stejná panika, stejný strach z velkých bílých „lidožravých“ žraloků. A nakonec i stejné nálady. „Pojďme zabít pár žraloků“ se stalo populární v roce 1916. I po uvedení filmu se stal hon na „bílé zabijáky“ módou. Ulovit ho bylo považováno za hrdinský čin. V jednom – a to zásadním – se příběhy liší. V New Jersey je žraločí pachatel neznámý a nebyl dopaden.
Skutečně útočil „bílý“?
Byl velký bílý žralok skutečně i pachatelem v New Jersey? Tehdy media uveřejňovala šílené, vědecky nepodložené teorie od napadení želvami až po kosatku. Ale nakonec jako viníka označila velkého bílého žraloka. G. Burgess, odborník na rybovité obratlovce a kurátor Mezinárodní kartotéky útoků žraloků ve Floridském přírodovědném muzeu v Gainesville říká, že případ z roku 1916 je „nejunikátnější řada žraločích útoků, k jakým kdy došlo“. Burgess spravuje přes 5 000 spisů o útocích žraloků od 16. století. Jako „detektiv“ s kolegy vyslechnou oběť (pokud přežije), svědky, prostudují lékařské záznamy a fotky, které jim pomůžou určit pachatele – druh žraloka. Dle jeho názoru se tehdy o žralocích a jejich životu vědělo jen málo.
O newjerseyském žralokovi se neví nic. Burgess spolu s dalšími odborníky dali po letech zpětně dohromady informace o výskytu druhů žraloků v dané oblasti. V úvahu přicházely čtyři, dva druhy se jen zřídka zatoulají do pobřežních vod a jeden, který žije u dna. Žádný z nich není člověku nebezpečný. No a pak „bílý“. Vzhledem k povaze útoků se Burgess domnívá, že žralok musel být zraněný nebo nemocný. Tak se z něho stal „vyšinutý zabiják“. Dle záznamů z kartotéky útok těchto tzv. žraločích tuláků není ani tak běžný. Někteří odborníci se domnívají, že Jersey zabloudil žralok bělavý (býčí), který obývá mělké vody podél pobřeží, ústí řek a vplouvá v řekách proti proudu hluboko do vnitrozemí. A ten na člověka útočí. Není ale vyloučeno, že útočilo žraloků víc.
Bílý s nálepkou zabijáka, konec příběhu
Jako tečka za napadeními v roce 1916 pak byly novinové články o ulovení toho lidožravce. Jistý M. Schleisser, který se živil preparováním živočichů, nedaleko Matawan Creek prý ulovil bílého žraloka. V žaludku měl údajně lidské kosti. Žraloka vystavil ve svém obchodě v New Yorku a za jeho zhlédnutí si účtoval balík. A zbohatnul. Burgess a jeho kolegové však říkají, že není žádná zpráva koronera, která by potvrdila nález lidských ostatků. Ani „dobrá“ fotka uloveného žraloka, aby bylo možné určit druh. Jen novinové články. A ty daly nálepku lidského zabijáka velkému bílému žralokovi.
