Srbsko pod nadvládou Osmanů

Tehdejší srbské hlavní město Smederevo bylo obsazeno Turky bez boje v červnu 1459, což znamenalo na téměř 350 let konec srbské nezávislosti. Srbové tak žili v područí Osmanské říše. Na začátku 19. století však začala mít tato říše potíže a její moc začala pomalu slábnout. Jednou z příčin byla také rakousko-turecká válka, do níž se zapojili právě i Srbové. Ti se snažili porazit Turky, pod jejichž nadvládou byli nuceni žít, všemi silami. Srbská skupinka mužů vycítila v oslabení říše příležitost, a tak se v roce 1804 vzepřela nadvládě osmanských Turků. Jejich sebevražedná mise nakonec dovedla obyvatele skutečně až k vytoužené nezávislosti. Stála však spoustu životů!

Vzpoura, která skončila popravou

Srbové se vzbouřili proti takzvaným dahijům, osmanským vojenským velitelům, kteří vládli Bělehradu bez jakékoli kontroly z Istanbulu. Dahijové si v Srbsku zkrátka dělali, co chtěli… Zrušili dokonce také výsady, které Srbové obdrželi od osmanského sultána.

Jelikož byla situace pro tamní obyvatele neúnosná a docházela jim trpělivost, začali připravovat vzpouru. Dahijové to však zjistili a jako trest a výstrahu pro další lidi nechali shromáždit 150 předáků srbského obyvatelstva a všechny popravili. Srby tento nešťastný čin vůbec nezkrotil, spíš naopak! Celá událost se považuje za začátek prvního srbského povstání, které se stalo součástí srbské revoluce.

Radši sebevražda než odporné týrání

Právě během prvního srbského povstání bojovala část místních vzbouřenců pod vedením Stevana Sinđeliće. Došlo však k tomu, že tato skupina bojovníků byla Osmany obklíčena na kopci zvaném Čegar, nedaleko města Niš.

Jelikož se turečtí bojovníci nepyšnili právě pěknou pověstí, Sinđelićovi bylo jasné, že pokud je nepřátelé chytnou, budou muset podstoupit extrémně bolestivé mučení a s největší pravděpodobností všichni zemřou strašlivou smrtí. Tohle nechtěl za žádných okolností dopustit, a tak se rozhodl k neuvěřitelnému činu. Když do jejich opevnění začali pronikat osmanští vojáci, srbský velitel začal úmyslně střílet do místnosti, kde byl uskladněn střelný prach. Celá místnost následně vyletěla do povětří a zabila kolem tisíce lidí.

Lebky se staly výstražným znamením pro ostatní

Osmani něco podobného vůbec nečekali. Rozhodli se srbským bojovníkům pomstít alespoň po smrti a také si chtěli získat respekt ostatních obyvatel. Další povstání zkrátka nebylo žádané. Proto nechal turecký místodržitel Hurşid Paša v roce 1809 vzniknout Věž lebek, která měřila 4,5 metru a byla postavena z písku a vápence. Její nedílnou součástí byly lebky zemřelých povstaleckých Srbů. Všech 952 ostatků bylo vyskládáno ve 14 řadách. Kůže byla z lebek stažena, vycpána slámou a hlavy se poslaly do Cařihradu jako důkaz vítězství.

Významná kulturní památka, kterou ročně navštíví 40 tisíc lidí

Většina lebek byla později z konstrukce odstraněna. Některé si odvezli příbuzní obětí, jiné skončili v rukou vykradačů hrobů. V roce 1878 skončila turecká nadvláda a vedení města se rozhodlo postavit nad věží kapli s křížem. Lebky, které se později podařilo nalézt v okolí věže, byly vráceny zpátky na jejich místo. Do dnešní doby se ve zdech dochovalo pouze 54 lebek. Jedna z nich, umístěná ve zvláštní vitríně v kapli, patří vůdci povstání Stevanu Sinđelićovi.

Ćele kula je chráněna srbským státem jako kulturní památka mimořádného významu, ročně ji zhlédne nejméně čtyřicet tisíc návštěvníků. Jedná se o jednu z nejnavštěvovanějších kulturních památek v celém Srbsku.

Zdroje: www.onlymen.cz, www.reflex.cz, ara.cz