Jak se stal revolucionářem
Ilich Ramírez Sánchez se narodil v rušném venezuelském Caracasu a jeho raná léta se nesla ve znamení radikální politiky. Ilichův otec, zanícený marxista, vedl rodinu v revolučním duchu, pojmenoval své syny po významných sovětských osobnostech a vštípil jim hluboce zakořeněný odpor ke kapitalismu a západnímu imperialismu. Mladý Ilich vyrůstal v obdivu sovětských osobností a osvojil si jejich ideologii, která později podnítila jeho vlastní revoluční ambice.
Cesta k radikalismu
Ramírez Sánchezova cesta k radikalismu nabrala významný směr, když byl poslán na Univerzitu Patrice Lumumby v Moskvě. Univerzita, která měla být líhní budoucích revolucionářů, se místo toho stala pro Ramíreze Sáncheze zlomovým bodem, neboť byl vyloučen pro nedisciplinovanost. Vyloučení nebylo neúspěchem, ale katalyzátorem jeho proměny v "Carlose Šakala". Přezdívka brzy vyvolala hrůzu po celém světě.
Vzestup Carlose Šakala
Po vyloučení z univerzity se Ramírez Sánchez dostal do Jordánska, kde se spojil s Lidovou frontou pro osvobození Palestiny (PFLP). Při výcviku v PFLP upoutal pozornost Wadieho Haddada, známého svou vírou v nezbytnost mezinárodního teroru. Mimochodem byl to právě Haddad, kdo Ilicha pokřtil "Carlosem". Pod Haddadovým vedením se zdokonalil v partyzánském boji a počátkem 70. let se v organizaci prosadil jako hrozivá síla.
Carlosovy útoky byly nevybíravé a brutální a zaměřovaly se nejen na jednotlivce, ale také na symboly západních a izraelských zájmů. Operace v jeho režii, od pokusů o atentát až po únosy letadel a bombové útoky, šířily strach a chaos a vynesly mu pověst jednoho z nejnebezpečnějších teroristů své doby.
Zlomový okamžik
Jeden z Carlosových nejodvážnějších činů se odehrál v prosinci 1975, kdy vedl útok na zasedání Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) ve Vídni. Měl v plánu zajmout ministry ropného průmyslu několika zemí a požadovat za ně vysoké výkupné. Ministři ze Saúdské Arábie a Íránu měli být okamžitě popraveni.
Operace, při níž přišli o život tři rukojmí po 48 hodinách skončila. PFLP bylo poskytnuto letadlo a velká suma peněz za bezpečné propuštění rukojmí.
Začátek pádu teroristy
Výbuch bomby na hlavním železničním nádraží v Marseille 31. prosince 1983, za kterým stál Ilich Ramírez Sánchez
Obléhání OPEC bylo sice vrcholem Carlosovy kariéry, ale zároveň bylo semínkem jeho konečného pádu. Předpokládá se, že Carlos možná profitoval z výkupného získaného během obléhání OPEC. Jeho jednání však vyvolalo hněv spolupracovníků z PFLP a byl z organizace vyloučen. To však Šakala nezastavilo. Nadále se podílel na různých teroristických aktivitách včetně plánování nechvalně známého únosu letadla do Entebbe v roce 1976.
Roky se vyhýbal zatčení tím, že se pohyboval střídavě v několika zemích, až se nakonec usadil v Súdánu. Žil ve velkém stylu, obklopen hojností peněz a ženskou pozorností. Záliba v luxusu se ale paradoxně stala příčinou jeho pádu. V letním měsíci roku 1994 se rozhodl v Súdánu podstoupit liposukci břicha. Netušil, že tamní lékaři spolupracují s francouzskými tajnými službami.
Při společné operaci francouzské, izraelské a americké rozvědky byl zadržen a vydán do Francie. Následné soudní procesy vykreslily barvitý obraz Carlosovy dlouhé teroristické kariéry. Odsouzení za několik vražd a bombových útoků mu vyneslo doživotní tresty a přivedlo za mříže.
Neslavný odkaz
Dnes je Carlos Šakal stále vězněn ve Francii a je jen stínem svého někdejšího já. Jeho korespondence s osobnostmi, jako je zesnulý venezuelský prezident Hugo Chávez, připomíná Carlosův neutuchající ideologický zápal. Přestože se pokoušel dostat na svobodu, jeho prosby zůstaly bez odezvy a on dožívá své dny uvězněn a do značné míry zapomenut.
Zdroje: historica.fandom.com, allthatsinteresting.com, en.wikipedia.org
