Zdroje: www.cano-cristales.com, www.cestovinky.cz, www.idnes.cz
Kolumbijská řeka ležící v provincii Meta v Serranii de la Macarena, která je přítokem řeky Guayabero, se od konce července do listopadu se svým okolím zbarvuje do různých odstínů žluté, modré, černé a červené. Hlavním důvodem je široká škála vodních rostlin a nedostatek živin, kvůli čemuž je řeka křišťálově čistá.
Kolumbijská řeka se od konce července do listopadu se svým okolím zbarvuje do různých odstínů žluté, modré, černé a červené
Co způsobuje zbarvení řeky
Červeno-růžové zbarvení je způsobena velkým množstvím endemických druhů rostlin Macarenia clavígera. Tyto červené rostliny mají tak intenzivní barvu díky karotenoidům, což jsou pigmenty fotosyntetických organismů, které chrání rostliny před oxidací a UV paprsky. Barvu řeky doplňuje šťavnatě zelený les, bílá barva padajících vodopádů a blankytně modrá obloha.
Region andského podhůří v amazonské džungli, kde se řeka nachází, si ale v historii zažil své. Přírodní rezervace Serranía de la Macarena byla první rezervací zřízenou republikou v roce 1948. Po intenzivních rolnických mobilizacích na konci 80. let a bojem mezi vládními silami, polovojenskými skupinami a obchodníky s drogami, bylo dohodnuto přeskupení rezervace a otevření jejích bran turistům.
Tento region, význačný pro svou biologickou rozmanitost, je domovem 25 % tropických lesů a 15 % sladké vody na planetě. Je součástí Guyanského štítu, obrovského skalního útvaru, který sahá přes Kolumbii, Venezuelu, Brazílii, Guyanu, Surinam a Francouzskou Guyanu a je klasifikován jako jedna z nejstarších oblastí na Zemi. V téměř neprozkoumaných skalních výběžcích se nachází také jeskynní malby pravěkých lidí naznačující, že tento kraj byl pro svou hojnost obýván odnepaměti.
. Barvu řeky doplňuje šťavnatě zelený les, bílá barva padajících vodopádů a blankytně modrá obloha
Přístup k řece je otevřen pouze v období jejího zabarvení
Kaňon "řeky pěti barev" je sto kilometrů dlouhý a jedná se o kombinaci peřejí, vodopádů, potoků a nádrží, jejíž vody tečou z jižní náhorní plošiny pohoří Macarena. Protože je koryto Caño Cristales kamenité, stačí méně intenzivní déšť, aby voda zaplavila okolní břehy. Proto je přístup k řece otevřen pouze v období jejího zabarvení.
Řeku zpopularizoval ekolog a fotograf Andrés Hurtado García, který ji v roce 1989 vyfotografoval a své příspěvky zveřejnil v novinách El Tiempo a v časopise Iberia. Zajistil si tak pozornost veřenosti z celého světa. S knihou Caminando Colombia (2012), kde byla řeka titulní fotografií, se Caño Cristales etablovala jako kolumbijská destinace pro ekoturistiku.
Hlavní ekoturistická trasa v zemi
Caño Cristales se obvykle objevuje na seznamech, které obsahují věci jako „co musíte vidět před smrtí“. I když je blízké město La Macarena plná vojáků, turisté jsou zde vítání jako zdroj a zlepšení celkové ekonomické situace regionu. Vláda na tomto cíli také pracuje a prezentuje národní přírodní park Sierra de La Macarena jako jednu z hlavních ekoturistických tras v zemi. Podle slov kolumbijského ministerstva životního prostředí je řeka "ekologickým symbolem národa, místem, kde se sbíhají Orinoquia, Amazonka a Andský les, a je jednou z nejstarších oblastí ekologického zájmu v Jižní Americe."
