Historie Mariánského dolu se datuje až do roku 1822, kdy byl zřízen s ambicí podpořit fungování již stávajícího rudného dolu Vojtěch. Od tohoto okamžiku se Mariánský důl vyprofiloval jako klíčová šachta březohorského rudného revíru. V roce 1840 prošel důl významnou modernizací s instalací parního stroje, což představovalo průlom v těžební technologii, jež se dosud opírala o vodní kola a koňskou sílu.
Osudný květnový den v roce 1892
Dramatická událost, která navždy změnila osud Mariánského dolu, se odehrála v úterý 31. května 1892. Kolem 11. hodiny propukl požár ve 29. patře, odkud se plameny rychle šířily do dalších částí dolu. Horníci, kteří právě přicházeli na svou směnu, se po spatření plamenů ihned vrátili na povrch a informovali o incidentu. Hugo Grögler, hlavní správce dolu, bez prodlení upozornil své nadřízené, a to včetně ředitele báňského provozu. V tu chvíli ale ještě nikdo netušil rozsah katastrofy, která se pod zemí rozvíjela.
Když ignorace stojí životy
Vynášení obětí důlní katastrofy (dobová ilustrace)
O informacích o požáru se postupně dozvěděli i horníci pod zemí. Mnozí z nich však zlehčovali situaci a rozhodli se pokračovat v práci. Věřili, že jde o menší incident, který bude rychle pod kontrolou. Toto podcenění bylo osudné, protože oheň rychle nabíral na síle. Vzhledem k hloubce dolu, jež činila 1 126 metrů, bylo téměř nemožné vymyslet způsob, jak uvězněné horníky vysvobodit.
Byli mezi nimi však i ti, kteří byli odhodláni riskovat své životy, aby své kolegy zachránili. Bohužel, i tito stateční muži nakonec zahynuli udušením v dýmu a plamenech. Celkem zde přišlo o život 319 horníků.
Poslední pokusy o záchranu
Ještě 1. června se ozývaly zvuky důlního zvonu, což signalizovalo, že někteří stále žijí a volají o pomoc, jenže neexistovala možnost, jak je zachránit.
Posledním zachráněným byl Jan Soukup, který od propuknutí požáru přežíval neuvěřitelných 24 hodin v nitru země. Jeho přežití představovalo zázrak v tragické události.
Oživení a vzpomínka
Dnes je možné šachetní budovy dolu navštívit v rámci prohlídek
Po děsivém neštěstí byl důl uzavřen na dva roky. Až po vyčištění a zajištění místa byla činnost obnovena a pokračovala s přestávkami až do roku 1978. Dnes důl spravuje spolek Prokop Příbram a hrdinství horníků a tragédii, která se zde odehrála, připomíná skrze prohlídky a exkurze.
Události v Mariánském dole nejsou jen připomínkou nebezpečí spojených s důlní prací, ale také odvahy, odhodlání a obětavosti horníků. Jejich oběť nám navždy připomíná význam bezpečnosti na pracovišti a solidaritu mezi pracovníky.
Zdroje: zdarbuh.cz, novinky.cz, g.cz
