Název ulice ovlivňovala řemesla
Záznamy o existenci Břetislavovy ulice sahají až do 14. století, kdy byla obývána soukeníky neboli výrobci látek. Její název tehdy zněl "Pod rámy soukenickými" nebo "V rámích soukenických," což odkazovalo na rámy, které řemeslníci používali k natahování látek. V 17. století se zde usadili truhláři, což jí vyneslo jméno "Truhlářská". V letech 1839 až 1870 získala jména jako "Horská" nebo "Vrchová",a to díky svému strmému stoupání. Dnes nese jméno "Břetislavova," což je pravděpodobně pocta knížeti Břetislavu I., ačkoli některé zdroje uvádějí, že mohla být pojmenována i po bývalé hospodě "U Břetislavů," která kdysi fungovala v domě s popisným číslem 306.
Nejstinnější místo v širokém okolí
Břetislavova ulice je výjimečná i tím, že do ní svítí slunce jen krátkou chvíli. Vzácný jev lze pozorovat hned po ránu, po zbytek dne pak zůstává zcela ve stínu. Je to dáno nejen její západo-východní orientací, ale i tím, že je velmi úzká. Tato zvláštnost byla v určitých dobách využívána k poněkud ponurým zvykům, které se týkaly mrtvol.
Morová epidemie a temná úloha ulice
Břetislavova ulice nesla v 19. století název Vrchová
Stinná ulice byla chladnější než místa, kterých se přes den dotýkaly sluneční paprsky. V době, kdy Malou Stranu sužovala morová epidemie, hřbitovy praskaly ve švech a mrtvá těla už nebyla kam ukládat. Tehdy Břetislavova ulice začala sloužit jako dočasné úložiště mrtvých těl. Ve stínu a chladu totiž těla pomaleji podléhala zkáze, což hrobníkům dalo trochu potřebného času navíc. Není tedy žádným překvapením, že se ulici začalo říkat "Umrlčí" nebo "Hřbitovní".
Děsivé názvy korespondovaly i se skutečností, že ulicí se v minulosti odebíraly pohřební průvody z Vlašské ulice (dnes Tržiště) směrem ke Šporkově ulici. Zde bývalo u zrušeného kostela svatého Jana v Oboře pohřebiště.
Některé zdroje dokonce tvrdí, že během vrcholu ničivých morových epidemií vymřela celá místní populace, což ještě více upevnilo temnou pověst ulice. Jak to bylo s vymřením místní populace, lze dnes už jen těžko zjistit. Pravdou ale je, že na pohřebišti byl pochován i slavný barokní architekt Jan Blažej Santini-Aichel či Aegidius Sadeler, autor Sadelerova prospektu, nejslavnějšího vyobrazení Prahy z roku 1606. Pohřebiště bylo v provozu až do roku 1784, kdy za pohřbíváním ve městech udělal definitivní tečku Josef II., a to z hygienických důvodů.
Mrazivá atmosféra
Když se dnes vydáte na procházku do Břetislavovy ulice, už jen stěží si dokážete představit děsivé scény minulosti. Soukeníci byli dávno nahrazeni moderními podniky a oběti morových epidemií zde už nic nepřipomíná. Přesto však má krátká ulička dodnes zvláštní mrazivou atmosféru. Je svědectvím o bohaté historii Prahy, místem, kde ozvěny minulosti rezonují s přítomností.
Zdroje: prazsky.denik.cz, atlasceska.cz, novinky.cz
