Blaník je jedním ze symbolů našeho národa a snad většina Čechů přece jen ve skrytu duše trochu doufá, že na legendě o blanických rytířích může být trochu pravdy. To, že ještě nevyjeli národu na pomoc je pak jen důkazem toho, že ještě nebylo nejhůř. Na druhou stranu, pokud ani taková druhá světová válka nebyla důvodem, aby vojsko svatého Václava vyjelo bránou ve Veřejové skále, raději ani nebudeme přemýšlet, co horšího se na Čechy ještě chystá.
Jeden Blaník? Není to málo?
Každopádně ať už všem pověstem o Blaníku věříme nebo ne, určitě stojí za to udělat si do tohoto kraje alespoň jednodenní výlet, protože ani o Blaníku a ani o jeho okolí určitě nevíme všechno, co bychom vědět mohli a měli. Tak třeba už jen to, že nedaleko městysu Louňovice pod Blaníkem, ležícího přibližně šedesát kilometrů jihovýchodně od hlavního města, nenajdeme jen jeden, ale hned dva Blaníky. Jde o Velký Blaník s nejvyšším bodem v nadmořské výšce 638 metrů a pak také Malý Blaník, který je o 58 metrů nižší.
Z Blaníku je nádherný výhled do krajiny. Již jen ten stojí za výlet na toto památné místo
Sídlili tu již staří Keltové
Další zajímavostí tohoto kraje jsou nálezy, které dokládají jeho dávné osídlení. Svoje místo k životu zde pravděpodobně měli již lidé v neolitu a doba bronzová tady zanechala už zcela jasné důkazy o keltském osídlení přímo na vrcholu hory, kde naši dávní předci vybudovali jakousi pozorovatelnu, sloužící k obraně okolního území. Šlo o období na přelomu pátého a čtvrtého století před naším letopočtem a o tom, že byl Blaník a jeho okolí příhodným místem k životu, tedy není třeba pochybovat.
Poutní místo vyšperkoval Alois Jirásek
Lidé odtud nezmizeli ani v dalších staletích a podle některých dokladů například v 15. století stával na jednom z Blaníků dřevěný hrad. O pravdivosti této zprávy (i o tom, na které z hor se měl hrad tyčit), se ale vědci stále přou. Sporu ale není o existenci kaple Máří Magdaleny, dřívějšího oblíbeného poutního místa, jejíž pozůstatky můžeme na Malém Blaníku nalézt dodnes.
Nebývalý význam, který si Blaník (Velký Blaník) do jisté míry zachoval až dodnes, získala tato hora v době národního obrození ve druhé polovině devatenáctého století. Když potom navíc Alois Jirásek sepsal svoje pověsti a do Blaníku zasadil tajemnou jeskyni, skrývající bájné vojsko, měla tato místa o publicitu postaráno. A vlastně je to tak dodnes.
Pověst nebo skutečnost?
Blaník sice do dnešních představ pro český národ zidealizoval a dopodrobna vykreslil až Alois Jirásek na přelomu devatenáctého a dvacátého století, ale v kraji se o podivných příhodách, které s ním tamní lidé spojovali, hovořilo již mnohem dříve. A dokonce prý byly i důkazy, které mohly jeho kouzelnou sílu dosvědčit. Jednou z nich byl případ kameníka Václava Podbrdského, který byl spolu s dalšími muži pověřen, aby z hory získal jeden ze základních kamenů pro Národní divadlo. Šlo o čestný úkol, a proto jistě ani on ani jeho přátelé neváhali.
Ztracený kameník
Psal se rok 1868 a kameníku Podbrdskému mělo podle všech přírodních pravidel zbývat jen několik okamžiků života, když se vydal na směnu, při níž chtěli odlomit požadovaný kámen. Netrvalo to dlouho a Václav při práci sklouzl a spadl kamsi do prolákliny, snad až šedesát metrů hluboké. Jeho spolupracovníci se jej vydali hledat, ale nikdo nečekal nic jiného, než nález polámaného mrtvého těla, které tam přece muselo ležet. Jenomže neleželo. Ani po několika dnech hledání nikdo ostatky Václava Podbrdského nenašel, a tak vesničané usoudili, že se propadl ještě hlouběji, někam, kam se za ním nedostanou. Hledání tedy po čase vzdali a také jeho rodina, i když nerada, přijala myšlenku, že jejich milovaný už není mezi živými.
Vrátil se a chtěl výplatu
Jaké muselo být jejich překvapení, když se kameník po celých osmnácti letech objevil živý a zdravý – a co víc, vypadal stejně jako před lety, když odešel dobývat základní kámen Národního divadla. Doma pak vypravoval neuvěřitelné příhody, které jej (podle jeho mínění) v pouhých osmnácti hodinách, jež v hoře prožil, potkaly. Setkal se prý s mnoha historickými osobnostmi našeho národa, viděl i anděla strážného, který dohlíží na český národ. Kameník se vrátil, ale v tu chvíli nastal problém. Pro úřady byl již mrtvý a nikdo si nevěděl rady, co s tím. Navíc se přihlásil o svoji mzdu, kterou mu po jeho zmizení nemohl nikdo za kamenické práce vyplatit. Soud tak měl co dělat.
Nakonec bylo rozhodnuto, že na základě svědectví rodiny a dalších lidí z vesnice bude uznáno, že se skutečně jedná o ztraceného a za mrtvého prohlášeného Václava Podbrdského a svoji mzdu tak skutečně získal. Hned potom bylo ale potřeba vyřešit další problém, a to fakt, že se svým “pobytem v hoře” vyhnul vojenské službě. Nejprve tak byl označen za zběha, ale jako úředně stále mrtvý nemohl být souzen. A tak se nakonec přece jen trestu vyhnul a dožil jako bezúhonný obyčejný člověk, jen s příběhem, který jistě zajímal každého v okolí.
Zdroje: badatele, wikipedie, Český rozhlas
Sledujte nás v Google Zprávách