Příroda je plná úžasných tajemství a někdy nám odhalí něco, co nás doslova ohromí. Nedávný objev v oblasti bioluminiscence ukazuje, že svět kolem nás není jenom nádherným fenoménem, ale také komplexním odrazem evoluce a životních strategií.
Světélkující tajemství mořských hlubin
Potápěč Jay Wink nedávno objevil u pobřeží australského Queenslandu fascinující fenomén v podobě svítícího monstra, které připomínalo dětskou pružinu na hraní obřích rozměrů.
Přestože se na první pohled zdálo, že narazil na neznámého živočicha, ukázalo se, že vše je jinak. Ve skutečnosti totiž zářící obr představoval nebývalé množství svítících vajíček krakatice, pravděpodobně krakatice třásnité. Ta v dospělosti dorůstá až do velikosti jednoho metru a váží až 30 kilogramů. Podle odhadu ukrývala "pružina" tisíce zárodků.
I když ale potápěč neobjevil žádný nový druh, přesto je jeho nález velmi výjimečný. Odborníci totiž tvrdí, že tak velké snůšky vajec krakatic jsou ve vodách oceánu extrémně vzácné.
Magie bioluminiscence
Bioluminiscenční korály a krinoidy
Bioluminiscence není pouhá magie. Jde o proces, kdy živé organismy vytvářejí světlo prostřednictvím chemických reakcí. Za touto zářivou podívanou stojí chemická reakce oxidace luciferinu s přítomností enzymu luciferázy. Tato chemie je příkladem toho, jak příroda umí být zároveň krásná a vědecky fascinující.
Svítící druhy
Svítících tvorů existuje na světě mnoho. Mezi nejpozoruhodnější patří světlušky, brouci z rodu Lampyridae. Všechny druhy těchto brouků nejsou zrovna zářivé a existují noční i denní varianty. U nočních druhů slouží bioluminiscence k nálezu partnerů, a tak mají tito brouci světélkující orgán vzadu na zadečku.
Ale světélkující zázraky nejsou omezeny jen na světlušky. Nový Zéland ukazuje svůj jedinečný příběh skrze larvy světlušek, které dokážou osvítit celé podzemní prostory. Jeskyně Waitomo na tomto ostrově se stávají magickými katedrálami světla, když tisíce svítících světlušek ozáří temnotu.
Mořské hlubiny pak ukrývají další světélkující poklady, mezi nimiž jsou medúzy a chobotnice, jež hýří světlem podle denního cyklu. A nemusí jít jen o živočichy. I některé houby, jako hlívy z rodu Panus nebo Omphalotus, září v lesích, přičemž jejich světlo ozařuje napadené dřevo.
Strategie přežití
Jak se ukazuje, světélkování hraje klíčovou roli v životě těchto tvorů. Hlubokomořští živočichové se spoléhají na svítící sekrety či části těla, aby zmátli nepřátele, nebo naopak přitáhli kořist. A nejen to, také v rozmnožovací komunikaci a rozpoznání partnera hraje světelná show významnou roli.
Výzkum nám odhaluje, že bioluminiscence není jen efektní, ale má daleko hlubší funkce. U nižších organismů, jako jsou bakterie, prvoci a houby, může být pozůstatkem minulých dob, kdy byl kyslík na Zemi omezený. Dnes může být pro tyto organismy způsobem, jak se chránit před toxickými účinky kyslíku, ačkoli žijí v kyslíkovém prostředí.
Věda a bioluminiscence
Bioluminiscence se postupem času stala nejen předmětem úžasu, ale také vědeckého zájmu. Její potenciální aplikace v biomedicíně nám ukazují, jak může příroda inspirovat nové způsoby léčby a diagnostiky.
Konkrétně medúza z rodu Aequorea stojí za revolučním objevem. Vědci zjistili, že tento druh medúzy produkuje zvláštní protein zvaný GFP (green fluorescent protein), který vydává zelené světlo, když je vystaven určitému spektru světla. Tento protein byl úspěšně izolován a nyní se používá v biologickém výzkumu ke sledování a vizualizaci buněčných procesů.
Ještě důležitější je skutečnost, že výzkumníci začali využívat bioluminiscenci k identifikaci a sledování rakovinných buněk v laboratorních podmínkách. Lékaři tak dokáží detekovat nádorové buňky tím, že je doslova osvítí. Díky bioluminiscenci můžeme mít v budoucnu mnohem efektivnější metody diagnostiky a monitorování rakoviny.
Zdroje: national-geographic.cz, stoplusjednicka.cz, wikipedia.org
