Barva od podlahy

Každý člověk vnímá barvy trochu odlišně a nevidíme je všichni stejně. Nebavíme se o barvosleposti. Je zelená skutečně „zelená“? Dítě učíme, že trávník je zelený a nebe modré. Co když ho ale vidí v barvě, které my říkáme žlutá a jen se naučí říkat jí zelená? Je to samozřejmě trošku přehnané. Ale víme, že se ani my dospělí mnohdy neshodneme, jak nazvat třeba určitý odstín růžové. Dokážeme říct, jakou barvu mají třeba hrozny „červeného vína“? Vínovou, švestkovou či temně fialovou nebo růžovou? A pravda je, že mnohé jazyky ani nemají pro odstíny té či oné barvy název. Jen se často rozlišují jako světlá nebo tmavá.

Barvy jsme si vymysleli

Barvu považujeme za jednu ze základních vlastností všeho, co nás obklopuje. Stromy jsou zelené, sníh bílý, jasná obloha modrá, krev červená. Ale barvy součástí našeho světa prý nejsou. „Každá barva, kterou lidé vidí, je ve skutečnosti v jejich hlavě,“ říká Beau Lotto, profesor neurověd z University of London a hostující vědec na New York University v epizodě „Living Colour“ kanadského televizního seriálu „The Nature of Things“, která odhaluje tajemství barev. Barvy jsou prostě iluze. Náš mozek nám lže. „... a podnětem barvy je samozřejmě světlo,“ říká. Na vše, co nás obklopuje dopadá světlo ze slunce, ze žárovky v naší domácnosti. Předměty a povrchy některé vlnové délky světla pohlcují a jiné odrážejí. „… ty pak dopadají na naši sítnici,“ říká v dokumentu Lotto a vysvětluje, že se tyto odražené vlnové délky přemění na elektrické signály.

Ve skutečnosti nevidíme barvu, ale odražené světlo, které náš mozek tlumočí jako barvu „Je to užitečné vnímání našeho světa, ale není to přesné vnímání našeho světa,“ říká Lotto.

Zdroj: Youtube

Hra světel, klam barev

Mnoho barev a jejich odstínů vnímáme prostřednictvím tří typů čípkových buněk v očích, které zodpovídají za náš barvocit. Každý čípek je citlivý na jiné světelné spektrum. Jeden je aktivován červenými odstíny (L čípky), další zelenými (M čípky) a pak modrými (S čípky). Každý typ dokáže rozeznat asi 100 odstínů. V kombinaci s nimi nám čípky umožňují vidět asi milion různých barev.

Složitá síť důmyslných buněk v mozku pak porovnává aktivitu těchto čípků a signály z našeho mozku vytvářejí dojem barev. Objekt vidíme v souvislosti s osvětlením. Ale náš mozek se tomu přizpůsobil. Danou barvu vnímá stejně za denního světla, ve světle zářivky nebo modrého či žlutého světla. Říká se tomu stálost barev, vysvětlila ve výše zmíněném dokumentu Anya Hurlbertová, profesorka zrakové neurovědy na Newcastle University. „Stálostí barev mozek kompenzuje různé barvy v závislosti na světle, které osvěcuje objekty,“ říká Hurlbertová. „Když se změní světlo, které svítí na objekty například z modré na bílou, změní se i světlo, které se od objektů odráží,“ vysvětluje neurovědkyně. „Mozek se tomuto rozdílu přizpůsobí, aby předmět vypadal stále stejně barevně,“ říká Hurlbertová.

V pořadu Living Colour pak vysvětlila, že banán vidíme žlutě za šera i na slunci. Prostě víme, že je žlutý. Naše vnímání barvy tak může ovlivnit i známý tvar, slova a situace. Když se říká, že člověk, kterému není dobře je bledý jako stěna, tak ho tak vidíme i kdyby jeho tvář byla růžová.

Ať si je svět bez barev. Ale přiznejme si, že se „lží“ našeho mozku rádi necháme klamat.

Zdroj: Youtube

Zdroje: www.cbc.ca, www.pbs.org, www.seznamzpravy.cz