Okamžik, který změnil další vývoj života na Zemi, se udál před více než šestašedesáti miliony let. Tehdy vypadal život na naší planetě docela jinak než dnes, alespoň pokud budeme uvažovat o evropské přírodě. Rostliny, které bychom přirovnali k dnešní tropické vegetaci, byly rozšířeny téměř po celém světě a mezi nimi se snažili přežít a zvítězit v drsném evolučním boji takové druhy zvířat, jako byli pod vládou nepřekonatelného Tyrranosaura rexe menší dinosauři, ptakoještěři, ale i ty, které měly více štěstí a můžeme se s nimi setkávat dodnes – tedy například želvy nebo krokodýli nebo želvy a další a další… Rozmanitost tehdejší přírody byla neuvěřitelná. Pak ale přišel osudový okamžik, který všechno změnil.

Od Jupiteru na Zem

K Zemi se tehdy, aniž by tady byl kdokoliv, kdo to mohl předvídat, blížil asteroid, který se na svoji osamělou pouť vesmírem vydal pravděpodobně z míst mezi Jupiterem a Marsem. Asteroid, který má velký úkol změnit všechno, co Země doposud znala. Neomylně se blížil k naší planetě a neminul. Dopadl do oblasti dnešního Yukatánu, do míst nedaleko současného městečka Chicxulub, podle něhož také vědci pojmenovali samotný asteroid o rozměrech přesahujících deset kilometrů. Není divu, že takový obr obrátil tehdejší pozemský život vzhůru nohama.

Nepředstavitelná katastrofa

Dopad asteroidu byl logicky jen začátkem dlouhého bolestného procesu, který v nejbližších hodinách proběhl celou planetou. Náraz uvolnil energii o odhadované síle sta tisíc gigatun TNT (pro porovnání jaderná puma, shozená na Hirošimu, měla sílu “pouhých” 15 tisíc tu TNT). Z místa nárazu se okamžitě začal všemi směry šířit vítr rychlostí kolem tisíce kilometrů za hodinu, zemětřesení, vyvolané dopadem tak velkého vesmírného tělesa, vzedmulo vlnu megatsunami vysokou více než 100 metrů. Ze samotného kráteru bylo do ovzduší vyvrženo nepředstavitelné množství kolem 25 bilionů metráků materiálu. Síla to byla taková, že jeho část pronikla atmosférou až do vesmíru. Kusy, které dopadaly zpět na zem, se po cestě zahřály natolik, že podpalovaly vše, co jim přišlo do cesty. Lesní požáry tak zachvátily celou planetu.

Vymřelo 75 % druhů

Do ovzduší byly tehdy vyvrženy také mnohé chemické látky, které následně ovlivnily klima na celé planetě. Došlo k drastickému ochlazení, jehož následkem bylo masivní vymírání těch druhů, které se nedokázaly tak rychlé změně přizpůsobit. Kyselé deště a skleníkový efekt dokončily dílo zkázy. O naději na další život a vývoj tehdy přišly přibližně tři čtvrtiny všech druhů, jež v té době Zemi obývaly. Na druhou stranu je třeba Chicxulubskému asteroidu přiznat zásadní roli v dalším vývoji života na Zemi a tedy i na vznik lidského rodu.

Zdroj: Youtube

Jak dnes vypadá kráter?

Samotný kráter byl objeven až na konci sedmdesátých let minulého století, když v těchto místech odborníci hledali nová možná ložiska ropy. Narazili přitom na podivný geologicky útvar poměrně pravidelných tvarů a takového složení, které dávalo jasně tušit, že se tady v dávných dobách odehrála skutečně dramatické událost. Laik by si ale ničeho podivného na první pohled nevšiml. Původní stovky metrů hluboký a až dvě stě kilometrů široký kráter byl od doby jeho vzniku zanesen nánosy sedimentů a srovnán s okolním terénem. Pod povrchem bychom ale v hloubce jednoho až dvou kilometrů našli útvar, přirovnatelný ke zkamenělým vlnám, jež vzniknou po vhození kamene do vody.

Místo dopadu smrtícího asteroidu tak dnes připomíná hlavně jeho příběh, na který jsou obyvatelé Chicxulubu náležitě pyšní.

Zdroje: osel, science, wikipedia