Apačové původně pocházejí z Aljašky, z Kanady a také z některých částí jihozápadní Ameriky. V minulosti si lidé tohoto kmene museli projít mnoha válkami, likvidací, krádežemi území, zvířat i zabíjením nejen jejich válečníků. Dnes je tato doba naštěstí již za nimi a oni sami se řídí zákony Spojených států, i když na mnohé z nich mají vlastní názor a také si některé jejich části uzpůsobují svému stylu života. Obecně se ale přizpůsobili, a to v případě všech kmenů, které v současné době obývají území v Arizoně, v Oklahomě a v Novém Mexiku. Dohromady jde o třináct kmenů, z nichž ty arizonské a novomexické mají k dispozici vlastní území v rezervacích, na kterých si hospodaří a žijí podle vlastního uvážení. Oklahomští Apačové mají půdu “v pronájmu”.
Zákony ano, ale i ty vlastní
I když se Apačové, jako ostatní občané Spojených států amerických, musí řídit všemi platnými zákony, přesto si jednotlivé kmeny stále udržují svoje vlastní zvyklosti a hierarchii tak, jako mnohé generace před nimi. Kmen řídí kmenová rada, staleté zvyky se přenášejí i na současné děti. Jednou z tradic, která se ani ze současného života Apačů nevytratila, je vztah k ženám a jejich postavení v rámci kmene. Apačská společnost je k nim totiž výrazně vstřícná a jejich důležitost je vidět i z toho, že se při posuzování původu Apače nehledí ani tak na jeho otce, ale rozhodující je vždy matka. Tato tradice pochází ještě z doby velkých apačských válek, kdy se mnozí bojovníci nikdy domů ke svým rodinám nevrátili.
Žena nade vše
Ženy mají u Apačů významné postavení dodnes, a to se promítá i do jejich rodinného života. Mladé dívky například nejsou nijak omezovány ve výběru svého životního partnera. Zatímco v mnoha jiných kmenech a kulturách jsou dcery odkázány na otcovu vůli, Apačky si po dovršení druhého roku své puberty mohou začít namlouvat mladíky a z nich vybírat toho jim nejmilejšího. To všechno sice až po okázalé několikadenní slavnosti, která nastávající nevěstu představí celému kmeni v tom nejlepším světle. Pak už je ale všechno jen na ní. Dokonce ani v této tak tradiční společnosti není zakázáno zjevné koketování, kterým dívka dává sympatickým chlapcům najevo svůj zájem. Je to jistě krásné období v životě mladé apačské ženy. Stále ještě poměrně bezstarostné, přesto však již vlastně dospělé.
Apači dbají na svoje tradice i v moderním světě
Konečné slovo má dívka
Každé námluvy jsou ale jednou u konce, a tak se jednoho dne, lépe řečeno večera, objeví před dívčiným obydlím kůň, kterého sem její nápadník přivedl a jeho další osud nechal na té, kterou miluje. Je pak zase jen na ni, zda se o koně postará a obdivovatele tak povýší na svého budoucího ženicha, nebo zda nechá koně stát bez povšimnutí, stejně jako nebohého mládence. To se ale nestává tak často, protože mladí muži většinou už dopředu dobře vědí, na čem jsou a s jakou reakcí mohou počítat. Do předem prohraného boje by se asi chtěl pustit jen málokdo. Ostatně není žádným tajemstvím ani mezi samotnými členy kmene, že se mladí často pustí do intimního sbližování ještě před svatbou. Muž tedy může dobře tušit, že jeho kůň nebude dlouho trpět hladem a žízní, i když jistá zdrženlivost se v tomto projevu náklonnosti od dívky očekává. Přílišná horlivost vede k pomluvám, že se do svatby příliš hrne, ale dlouhé otálení je zase považováno za přehnanou koketnost. I to patří k apačské lásce.
Svatební cesta do soukromí
Ještě než se žena chopí svých nových povinností v manželství, stane se nevěstou a její vyvolený ženichem. Svatba se prakticky v ničem nepodobá té, na kterou jsme zvyklí, snoubenci stráví celý dlouhý, několik dnů trvající obřad odděleni. Pak se ale mohou konečně vydat na “svatební cestu”, i když jen pár kilometrů za vesnici. Všichni ale tuší, co se bude dít, a tak mají novomanželé zaručen klid a soukromí. Celý týden mohou pobývat mimo komunitu kmene a těšit se jen přítomností toho druhého. Když se po sedmi dnech vrátí domů už jako muž a žena, jsou přísně zakázány jakékoliv náznaky vtipů nebo nevhodné náznaky. Jde o docela normální součást života a celý kmen to tak také musí brát. Jen novomanželka by se měla ještě pár dnů vyhýbat společnosti v alespoň předstíraném studu. Ten ale brzy vyprchá a mladá paní se zařadí mezi ostatní pečovatelky o své muže a rodiny.
Rozvod není ostuda
Ani v tu chvíli ale svobodná vůle apačských žen nekončí. Stejně, jako se dívka rozhodla jít se svým vyvoleným dalším životem, může také svoji volbu přehodnotit. Apačové nevnímají ani rozvod jako konec světa. Nechce už být žena se svým mužem? Pak se s ním zkrátka rozvede a vybere si jiného. Není takovou výjimkou, že se ženy vdávají třeba i třikrát v průběhu života. Jejich spokojenost, láska a svobodná vůle jsou tady samozřejmostí.
Zdroje: thehistory, nativehope, piedepagina
