Lesní ekosystém v srdci mrazivého kontinentu
Historie planety je složitým puzzle, skládajícím se z různých střípků geologických a biologických událostí. Díky analýze fosilních pozůstatků kořenů, pylu a výtrusů vědci odhalili, že v západní části Antarktidy dříve existoval lesní ekosystém, který byl podobný dnešním deštným pralesům. Byl to úkaz, který má nejenom historický význam, ale i silné poselství o současném stavu planety.
Před desítkami milionů let, v době, kdy se dinosauři proháněli po pevninských masách a hladina moře byla o 170 metrů vyšší než dnes, se na Antarktidě vytvořilo klima ideální pro růst deštného pralesa. Teploty v tropech dosahovaly až 35 stupňů Celsia, a tato teplá atmosféra umožnila, aby v podmínkách Antarktidy, která byla výrazně teplejší než dnes, zakořenil prales.
Náhodný objev obrovského významu
Tajemný objev byl ohlášen poté, co mezinárodní tým vědců v roce 2017 pod vedením Johanna Klagese, geologa z Helmholtzova centra pro polární a mořský výzkum Alfreda Wegenera v německém Bremerhavenu, získal vzorek sedimentu z mořského dna poblíž ledovce Pine Island v západní Antarktidě. Tento vzorek sedimentu se ukázal být jako okno do minulosti. Ukázal nám, jakým způsobem život existoval v místech, kde bychom ho dnes jen těžko očekávali.
Tajemství pod vrstvou sedimentu
Záhadná vrstva sedimentu, která se datuje do období před 90 miliony lety, přilákala pozornost vědců svou odlišnou barvou a strukturou. Při následném zkoumání vzorku v laboratoři byla použita počítačová tomografie, která odhalila síť kořenů, která kdysi zakrývala tuto oblast. Fosilní pyl, spory a zbytky kvetoucích rostlin dávno minulé éry křídy byly dalším záhadným prvkem, který přivedl vědce k rekonstrukci minulého klimatu a ekosystému.
Rekonstrukce prehistorického klimatu
Významnou roli hrála analýza pylu a výtrusů, která umožnila paleoekologovi a spoluautorovi studie Ulrichu Salzmannovi rekonstruovat vegetaci a klima západní Antarktidy z doby před 90 miliony lety. Jeho závěr byl jasný: "Četné zbytky rostlin naznačují, že pobřeží západní Antarktidy bylo tehdy hustým bažinatým lesem mírného pásma, podobným lesům, které se dnes nacházejí na Novém Zélandu."
Tato rekonstrukce minulého klimatu odhalila úžasnou realitu - průměrná roční teplota vzduchu byla tehdy kolem 12 stupňů Celsia, letní teploty byly průměrně kolem 19 stupňů Celsia. Voda v řekách a bažinách byla dokonce až 20 stupňů Celsia teplá, což znamená, že deštný prales mohl prosperovat i v těchto podmínkách.
Vědecký pohled na koncentraci oxidu uhličitého
Jedno z nejúžasnějších zjištění z této studie však spočívalo v analýze koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Dřívější představa o koncentraci oxidu uhličitého byla překonána, když vědci zjistili, že k dosažení tehdejších průměrných teplot v Antarktidě bylo zapotřebí mnohem vyšších hodnot oxidu uhličitého, než se původně předpokládalo.
Hrozící dopady pro budoucnost
Klimatický modelář a spoluautor studie Gerrit Lohmann to vysvětlil slovy: "Před naší studií se obecně předpokládalo, že globální koncentrace oxidu uhličitého v křídě byla zhruba 1 000 ppm [částic na milion], ale naše experimenty na modelech naznačují, že k dosažení tehdejších průměrných teplot v Antarktidě bylo zapotřebí koncentrace 1 120 až 1 680 ppm."
Důležitým závěrem je také skutečnost, že v minulosti byly na Antarktidě teploty mnohem vyšší, než bychom si dnes dokázali představit. Tato zjištění nám ukazují, jak moc se klima může změnit v závislosti na koncentraci skleníkových plynů. Ačkoli je dnešní Antarktida zmrzlým územím, musíme si být vědomi, že naše současné rozhodnutí o emisích a ochraně životního prostředí ovlivní budoucí podobu planety pro nás i pro generace, které přijdou po nás.
Zdroje: nature.com, cbsnews.com, express.co.uk
