Já jsem Alzheimer
Nutno přiznat, že se na účet „Alzheimera“ často vtipkuje při takovém obyčejném lidském zapomínání nebo „blbnutí“. Alzheimerova choroba je, bohužel, nejčastější příčinou demence. A vplíží se záludně. Postižený postupně ztrácí kognitivní funkce – myšlení, paměť úsudek. Nejdříve se začne zhoršovat krátkodobá paměť a dotyčný skutečně začne zapomínat, není schopen vykonávat běžné každodenní povinnosti. Postupně má stále větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky. A začíná být zmatený. Mění se celá jeho osobnost. V posledních stádiích nemoci už vůbec není schopen postarat se o sebe sám a potřebuje celodenní péči.
Jak se cítí samotný postižený, lékařský výzkum asi nezjistí. Ale, ač slovo „zátěž“ nezní hezky, nutno přiznat, že celodenní lékařská péče pro zdravotnický systém každé země určitým břemenem zcela jistě je. A pak je tu samozřejmě i hledisko lidské – psychická zátěž pro rodinu. Je těžké vyrovnat se s tím, že rodiče nepoznají své vlastní děti, postižený neví, že se dívá na partnera, se kterým prožil celý život…
Naléhavé!
Výzkumníci se proto už dlouhá léta snaží najít příčinu této choroby i možnosti, jak jí předejít a také léčit. Mozek poškozují shluky „záhadného“ proteinu beta-amyloid. Proč se „přemnoží“ a jak tomu zabránit? V poslední době se objevily názory, že nejde o nemoc. Na konci září uveřejnil na The Conversation Donald Weaver, profesor chemie a ředitel Krembil Research Institute, University Health Network článek, kde představuje novou teorii: „Moje laboratoř v Krembil Brain Institute, která je součástí University Health Network v Torontu, vypracovává novou teorii Alzheimerovy choroby. Na základě našeho třicetiletého výzkumu už o Alzheimerově chorobě neuvažujeme jako o primárně mozkovém onemocnění. Spíše se domníváme, že je především poruchou imunitního systému v mozku.“
Buňky se mýlí
Imunitní systém, jak píše profesor Weaver, má každý orgán v těle. Jeho buňky se snaží dát do pořádku veškerou neplechu v těle. Při zranění opravují poškozené tkáně, kosti, při virové nebo bakteriální infekci vyrazí do boje, aby nevítané hosty zlikvidovaly. I mozek má svůj vlastní obranný systém. Ten chrání beta-amyloid. Pokud se nahromadí, dochází k poškození mozku. A v tom je ten problém. Dle profesora není beta-amyloid abnormálně produkovaný protein, jak se předpokládá, ale běžná molekula imunitního systému. Bohužel se ale podílí významnou měrou na autoimunitním procesu, což je „útok“ na vlastní tkáně a orgány. A to vede podle „kremblinských“ výzkumníků k Alzheimerově chorobě. Předpokládají, že při mozkovém trauma nebo napadení bakteriemi beta-amyloidy špatně vyhodnotí bakterie, které jsou podobné molekulám tuku. Ty jsou obsaženy jak v membránách bakterií, tak mozkových buněk. A beta-amyloidy začnou bojovat proti vlastním buňkám, které by naopak měly chránit.
Jsou i další teorie, například že, zjednodušeně řečeno, Alzheimerovu chorobu způsobují bakterie z úst, či dlouhodobé zacházení s některými kovy. Proto jsou každé nové poznatky a teorie v boji s touto chorobou nesmírně důležité a můžou poskytnou vodítka k léčbě.
