Pivo je nejenom českým, ale světovým fenoménem, vyrábějícím se mnoha způsoby. V Africe se kvašené nápoje, které bychom nazvali pivem, produkovaly dávno před příchodem evropského kolonialismu, nyní však přebírá otěže v oblíbenosti právě spíše chmelový zlatavý mok.

Ilustrace, zveřejněná v roce 1864 v Le Tour du Monde, zobrazuje obyvatele Ugandy, jak pijí ze společné nádoby prosné pivo. Zdroj: Shutterstock

Pivo je zde obvykle považováno za „luxusní" komoditu a v řadě společností je známkou bohatství a sociálního statusu. Jeho produkce je časově náročnou aktivitou, na níž se podílejí zejména ženy nošením vody a vařením samotného nápoje. Pivo tvořilo kupříkladu součást placení tributu (daně) různým panovníkům, ať již v Nigérii, nebo Tanzanii.

Také vypěstování samotných ingrediencí, především chmele, je zde kvůli horkému a suchému klimatu, obtížné. Největším producentem chmele je Jižní Afrika, zároveň je tato africká země tak největším vývozcem chmele do různých částí Evropy a Ameriky. Jihoafrický chmel je totiž vysoce aromatický a ten si oblíbili především sládkové vyrábějící tzv. Craft beer neboli řemeslné pivo typu ležák, ALE a IPA.

Pivo může v Africe být i motivačním faktorem. Pokud nějaká osoba produkuje vysoce kvalitní nápoj ve velkém množství, může očekávat značnou výpomoc na poli, jak bylo dokumentováno třeba u Konsů v jižní Etiopii.

Kam jít na jednoho „Jirku"

Spolu s modernizací dorazila do Afriky i výstavba pivovarů a moderní výroba piva. Již na přelomu 19. a 20. století existovala ve většině afrických zemí řada evropských pivovarů. Němci po sobě zanechali ve Rwandě pivo Mützig, Belgičané, kteří je nahradili po první světové válce, pak zase Primus. Nad oběma se dnes a denně v kigalských barech scházejí místní křesťané i muslimové, Hutuové a Tutsijové, aby zde společně pohovořili o všedních i nevšedních záležitostech.

V Keni je zase oblíbeným pivem Tusker, a tak bychom mohli pokračovat. Etiopie, která nezažila období kolonialismu, registruje celou řadu „tradičních" způsobů výroby piva a od dvacátých let 20. století má zkušenost i s moderními pivovary. Prvním byl pivovar St. George (v amharštině Kïddus Giyorgis), pro jehož produkt se mezi českými návštěvníky Etiopie vžila přezdívka „Jirka". St. George byl založen již roku 1922 a od té doby se stal nejrozšířenějším pivem v zemi, které se navíc i exportuje.

Nejrozšířenější etiopské pivo St. George je charakteristické svojí žlutou barvou. Stalo se i zajímavým vývozním artiklem. Zdroj: Jan Záhořík

Výrazná role Československa

V dobách studené války proslulo někdejší Československo jako vývozce nejen socialismu, lékařů, učitelů, technologií, ale též pivovarnického know-how do Afriky. V mnoha zemích subsaharské Afriky, například v Guineji, Angole a právě v Etiopii se Češi a Slováci proslavili pivem. Dodnes tak má Česká republika dobrou pověst právě v zemích tehdejší těsné spolupráce.

Zejména v 70. a 80. letech došlo k rozvoji pivovarnictví v Etiopii a Čechoslováci hráli v tomto procesu výraznou roli. V té době se postavily dva pivovary s českou stopou, Harar na východě země a Bedele na západě v regionu Wellega. Stavění pivovarů a rozvoj pivovarnictví bylo jedním z hlavních rysů vzájemné československo-etiopské spolupráce – v Etiopii působili i českoslovenští sládci.

Umístění některých pivovarů je ovšem na první pohled poněkud zvláštní. Například výše zmíněný pivovar Bedele, který byl dokončen roku 1990, se nachází napůl cesty mezi městy Nekemte a Jimma. Ještě loni však byla silnice, spojující Bedele a Nekemte, v doslova tragickém stavu. Dnes ji dokončují Číňané.

České pivovarnické technologie se ale neztratí ani v současné Etiopii. Svědčí o tom loni otevřený pivovar společnosti Raya Breweries na severu země nedaleko Mekelle. Kompletní technologie do něj dodala česká firma ZVU Potez. Hodnota zakázky dosáhla téměř 28 milionů eur.

V poslední době zavedení zahraničních značek piva, jako je Heineken, vytvořilo na trhu velkou konkurenci a zvýšení investic do zemědělství. Tento příliv kapitálu vedl k tomu, že země se stala soběstačnější například ve výrobě sladu. Mnoho tradičních etiopských značek, včetně Harar a Bedele, získala mateřská společnost Heineken za 163,4 milionu dolarů (357 078 020 Kč). Britská společnost Diageo zase koupil Meta Abo za 225 milionů dolarů ( 4 916 925 000 Kč)

Pivo na lístky

Pivo se v Etiopii, podobně jako i jinde v Africe, pilo až donedávna většinou lahvové, nejčastěji ve „třetinkách". V posledních letech však stoupá obliba točeného piva a kupříkladu v Etiopii již lze točené pivo sehnat i jinde než jen v hlavním městě Addis Abebě. A to i přesto, že Etiopie je jinak stále poměrně konzervativní, religiózní společnost složená především z ortodoxních křesťanů, muslimů a protestantů.

V hlavním městě existuje bezpočet nejrůznějších hospod či podniků, obvykle těch s venkovním posezením, kde lze dostat točené pivo. Tím nejrozšířenějším je již zmiňovaný St. George, který návštěvník již zdálky pozná podle charakteristické dominantní žluté barvy.

Mimochodem, v Addis Abebě nedaleko českého velvyslanectví se nachází pivovar této značky a hned vedle něj rozlehlá pivnice, kde mají zvláštní systém prodeje piva. Nejprve si zákazník musí zakoupit lístky, které poté směňuje za piva. Má to však háček, neboť prodejna lístků se zavírá v sedm hodin, zatímco rozlévání piva trvá až do devíti. Člověk tak musí odhadnout, na kolik lístků, respektive piv se ještě cítí.

Venkovská konkurence

V současnosti je v Etiopii k dispozici devět různých druhů piv (Dashen, Walia, Harar, Bedele, Raya, Meta, Habesha, St. George, Amber), z nichž většina nabízí točenou variantu. Na popularitě získává hlavně z toho důvodu, že je obvykle levnější než lahvové.

Zejména na venkově má však pivo stále velkou konkurenci, ať již v podobě pálenky (araké), medového vína (tedž), nebo tradičních způsobů přípravy piva, resp. různých kvašených nápojů. Jedním z takových je například takzvané farše, které připravují společnosti na jihu Etiopie. Jedná se vlastně o nápoj z kvašené kukuřice, který by asi málokdo nazval pivem.

Pivovarnictví a pivo si získalo oblibu během pár let nejen na "černém kontinentu", ale také všude na světe. V roce 2018 byla předním vývozcem svého piva Jižní Afrika s 31,25 hektolitry lahodného moku. Nigérie vyvezla 18 hektolitrů a Etiopie se umístila na třetím místě se 14,12 hektolitry vyvezeného piva. Celková produkce piva v Africe činila přibližně140,94 milionu hektolitrů.

Moderní pivnice a hospody s lahvovým, případně i točeným pivem si však postupně nacházejí cestu i do vzdálených koutů země, což na stranu druhou vyvolává u konzervativnější části společnosti obavy z nárůstu alkoholismu. V některých částech země, například na jihozápadě v oblasti města Jimma, se proto oblíbeným nápojem stává nealkoholické pivo, které dělá konkurenci coca-cole či jiným sladkým nápojům.

V celoafrickém měřítku jsou největšími konzumenty piva v přepočtu na hlavu Seychely, Namibie a Gabon. Největším konzumentem piva na světě je samozřejmě Česká republika s více než 140 litry na osobu, ovšem druhé místo Seychel se 114 litry je překvapující. Rostoucí střední třída a počet pivovarů v Africe pak dávají tušit postupný vzestup konzumace tohoto nápoje i v jiných částech Afriky.

V nejlidnatější africké zemi, Nigérii, dokonce prý zuří tíchá "pivní válka". Zde se právě nacházejí nadnárodní společnosti, které cítí potenciál z nevyužitého trhu. Více než polovina ze 190 milionů obyvatel je totiž mladší 30 let, chtějí cestovat, bavit se a žít na úrovni. Ke statusu úspěchu bohužel sklenka s alkoholem patří a i když většina nigerijců vyznává islám, společnosti jako Nigerian Breweries, Heineken nebo belgický gigant Anheuser-Busch InBev láká mladé lidi "na vějičku".

Těmi jsou obrovské reklamní tabule, výhodné ceny v restauracích nebo sponzorování různých prestižních akcí. I přes nestabilní hospodářskou politiku a recesi v letech 2016-2017 láká nigerijský trh na dlouhodobou investici s velkými výhodami.