Za vším hledej ženu
Nomádi v období dešťů přivádějí svůj početný dobytek do oblasti Ingalu (nedaleko od města Agadezu), která je bohatá na sůl, a zároveň využívají této příležitosti ke společenskému vydovádění a případnému seznámení s manželkou nebo manželem, nebo i k výměně "staré" manželky za novou. Pak se opět rozprchnou se svými zvířaty a rodinami za vodou a pastvinami po všech možných částech velkého nomádského teritoria. To jsou především nehostinné, suché stepní oblasti na sever a západ od Agadezu, brány do saharské pouště.
Sedmidenní taneční oslava je nejen jednou z hlavních společenských událostí nomádského kalendáře, ale zároveň i soutěží mužské krásy. Mladíci, kteří se po sedm dní veřejně předvádějí při téměř nepřetržitém tanci, se na to musejí náležitě přikrášlit, aby si jich dívky, které je bedlivě sledují, všimly. Dívky pak vyberou ty nejkrásnější a nejvytrvalejší Wodaabe a často prý z toho v této polygamní společnosti vzniknou nové vztahy.
Mužská krása po wodaabsku
Příprava začíná časně odpoledne, aby se do večera, kdy se nastává taneční maraton, všechno stihlo. Chlapci si potírají obličeje světle žlutou barvou a rty a oči si malují černě, aby vynikly a bělmo vypadalo bělejší. Na tváře si pak nakreslí malé kroužky, křížky, tečky a podobné ozdoby, a světlou barvou udělají čáru na hřebeni nosu, aby vypadal delší a užší. Vlasy nad čelem mají vyholené - opticky je to zvyšuje, a přibližuje tak k ideálu wodaabské mužské krásy.
Občas se vidí i pár chlapců s jasně rudými obličeji, ale ti jsou naštěstí skoro výjimkou. Působí totiž dost strašidelně. Zrovna tak jako to povinné poulení očí, které má přidat na kráse, ale budí strach, že tanečníkům oči vypadnou.
Na hlavu si pak zatočí turban, který sestává z pěti metrů dlouhé látky, a celé tělo si ověsí korálky, koženými talismany a čímkoliv, co se třpytí. Tuniky používané na tanec geerewol, podle kterého se festival jmenuje, jsou ručně vyšívané a hlavu kromě turbanu zdobí i peříčka.