Zan TV je první a jediná televize v Afghánistánu, jíž řídí ženy a jejíž program je určen právě pro ně. Dává možnost ženám promluvit a bojovat za jejich práva. To je něco, co se absolutně neslučuje s konzervativními Afghánci, kteří ve většině případů rozhodují o tom, co a jak mají ženy dělat. Nikdo nevěřil, že bude mít televize velký úspěch. Netrvalo to dlouho a sledovanost se přehoupla přes milion.
Odvážné reportérky se věnují tabuizovaným tématům
Životy těchto žen a jejich rodin jsou neustále v nebezpečí. Ačkoliv riskují svůj krk, dělají to pro dobrou věc. Jsou inspirací a důkazem, že mohou změnit tradiční společnost. Ženy se díky nim mohou dozvědět a vyjádřit k velmi ožehavým tématům, jež jsou ve společnosti zapovězena, jako třeba antikoncepce, zaměstnávání žen, islám nebo feminismus.
Rodiče se děsí, že si jejich dítě vybere toto zaměstnání
Tato práce proto patří k nejnebezpečnějším v zemi. Být novinářem v Afghánistánu je výstřední a života ohrožující, teď si představte, jak to vypadá, když si takovou kariéru nezvolí muž, ale žena. Ženy toužící po práci novinářky v zemi, kde žijí často v podmínkách středověku, musejí kromě hromady problémů čelit také svým rodinám, které se o ně logicky strachují. Podle většiny jde totiž o zaměstnání absolutně nevhodné pro ženy, nemravné, sprosté a závadné.
Smutné příběhy žen, jímž se stala práce osudnou
Místní reportérky jsou mladé a velmi statečné. Nechtějí provokovat, jen chtějí být slyšet. Na hlavě mají vždy šátek, ale nikdy si nezakrývají tvář. Jsou fenoménem a hrdinkami. Zatímco v Evropě si tváře z obrazovky zakládají na tom, že je na ulici lidé poznávají, pro afghánské žurnalistky je popularita životu nebezpečná.
Několik novinářek bylo v posledních letech zabito, včetně Zakii Zaki, rozhlasové reportérky, jež zemřela násilnou smrtí ve svém domě nedaleko Kábulu.
V květnu 2019 přišla nedaleko svého bydliště o život slavná novinářka a poradkyně parlamentu pro kulturu Mína Mangalová. Byla několikrát postřelena dvěma projíždějícími muži na motocyklu. Jejím hlavním tématem ve zprávách bylo domácí násilí páchané na ženách. Byla aktivní také na sociálních sítích, kde prosazovala právo žen na vzdělání i důstojné pracovní zařazení.
Život v nejnebezpečnější zemi na planetě
Podle výsledků mezinárodního průzkumu, které zveřejnila Nadace Thomson-Reuters, je Afghánistán pro ženy skutečně tou nejnebezpečnější zemí na světě. Nejvíce je ohrožují násilnosti islámských radikálů, chudoba a některé tamní zvyklosti. Něžné pokolení to dál podle studie nemá jednoduché v Demokratické republice Kongo, Pákistánu, Indii a Somálsku. „Ve všech těch zemích, kde panuje velká chudoba, jsou ženská práva až na tom posledním místě. O právech žen se vlastně vůbec nehovoří, protože ta chudoba jakoby překryje všechno. Takže to mají ty země určitě společné, že je tam velká chudoba,“ uvedla novinářka Petra Procházková v pořadu Rozhlasu Světě o jedné.
Na lukrativní práci mají nárok jen ženy ve městech
Práva afghánských žen se podstatně liší podle toho, v jaké oblasti žijí. „Afghánistán je země s obrovskými rozdíly. Ženy, které žijí na venkově v jižních provinciích, jako je třeba Kandahár nebo Zábul – což jsou poměrně konzervativní oblasti, kde měl Tálibán vždy velký vliv, a to i v době vlády bývalých prezidentů -, tam nevycházely z domu bez mužského příbuzného, musely být zakryté burkou a jejich společenská role v podstatě nebyla žádná. Neměly ani právo vlastnit majetek, o všem rozhodoval jejich manžel a ony se jen staraly o rodinu,“ vysvětlila válečná reportérka a fotografka Lenka Klicperová v rozhovoru pro Aktuálně.cz a ukázala na velké rozdíly: „Naopak ve velkých městech, jako je Kábul, žila skupina inteligence, vzdělaní lidé, kteří se snažili žít moderně, měli kontakt se zahraničím a mohli se dostat na internet. Tam byla situace úplně jiná. Ženy pracovaly ať už normálně ve státní správě, nebo jako novinářky, umělkyně, filmařky. Byly tam i ženy policistky nebo i na vysokých pozicích v armádě.“
Takovéto profese byly otevřené však pouze pro vyvolené. „Ano, tyto ženy se musely narodit buďto do bohaté, nebo velmi otevřené a vzdělané rodiny. Měly pak právo se rozvíjet, ale pouze tak, jak jim to jejich rodina dovolila, protože rodinné klany v Afghánistánu ovlivňují všechno, a to včetně toho, co si ženy mohou dovolit. Takže pokud se žena narodila do rodiny, která jí chtěla poskytnout vzdělání, tak měla šanci. Pokud ale byli její rodinní příslušníci konzervativní, tak se často opakoval scénář, který byl běžný po staletí, a to ten, že byla pouze nástrojem na rození dětí,“ uvedla Klicperová.
Talibán vzal ženám vyhlídky na lepší budoucnost
„Vždy to byla jedna z nejhorších zemí, kde se můžete jako žena narodit. Podmínky tam pro ně nikdy nebyly ideální, ale existovala naděje. Ta teď zmizela," řekla Klicperová v návaznosti na to, že Talibán letos znovu ovládl zemi a život se pro ženy zase ze dne na den o dost zkomplikoval.
Zdroje: www.seznamzpravy.cz, www.irozhlas.cz, denikn.cz
