Neuvěřitelná cesta Ady Blackjackové
Když Ada ztratila manžela a zůstala sama se synem, stala se osamělou ženou ve světě, kde přežití záviselo na odhodlání a síle. Chudoba a bezmoc jí nedovolily postavit se proti nabídce účastnit se nebezpečné expedice na Wrangelův ostrov. Byla to nezmapovaná pevnina ležící daleko od civilizace, tam, kde se divočina stýká s krutostí arktického prostředí.
Výzva v divočině: Expedice na Wrangelův ostrov
Wranglerův ostrov se nachází v Severním ledovém oceánu mezi Čukotským mořem a Východosibiřským mořem
Ada nebyla žádný dobrodruh, neměla zkušenosti s přežitím v těchto podmínkách. Přesto se stala jednou z mála, kdo se rozhodl vstoupit do neznámého. S dalšími muži přistála na ledovém ostrově, kde měla strávit dva roky. Plán byl jasný – zmapovat toto neznámé území. Avšak realita se stala krutou lekcí. Nedostatek potravy a extrémní podmínky brzy přerostly v boj o přežití.
První kroky na neznámém terénu
Po přistání na zamrzlém ostrově se zdálo, že je vše pod kontrolou. Ada šila teplé oblečení a starala se o pestrou stravu, zatímco muži z expedice připravovali tábor. Společně sledovali migraci ptáků a lovili medvědy. Ada, přestože byla daleko od domova, byla optimistická. Ale příroda měla jiné plány.
Když první zima přešla v jaro, začalo být zřejmé, že expedice není připravena na nebezpečí a nástrahy ostrova. Zvěř na ostrově byla vzácná, zásoby se rychle tenčily, a přestože byly slíbeny dodávky, pomocná loď nikdy nepřijela.
Ada versus Arktida: Boj o každý den
Jednoho dne se tři muži vydali na dlouhou cestu v naději, že najdou pomoc, ale už se nikdy nevrátili. Ada zůstala takřka sama, starala se o nemocného člena expedice E. Lorne Knighta. Bez lékařských zkušeností a v nehostinném prostředí dělala, co mohla, aby Knightovi pomohla, ale bohužel po několika měsících zemřel. Nyní byla úplně sama, na nehostinném ostrově, s minimem zásob.
Ada se tak stala skutečnou polární Robinsonkou. Přebudovala tábor tak, aby odolával větru a sněhu. Lovila ryby, tuleně a ptáky, a snažila se udržet si vysokou morálku. Její dny byly plné strachu a nejistoty, ale v srdci držela naději, že se jednoho dne vrátí ke svému synovi. To se jí také splnilo. Po téměř dvou letech od vylodění na ostrově přistála u Wrangelova ostrova loď Donaldson.
Návrat domů: Hrdinka, nebo oběť?
Když Ada Blackjacková vkročila na pevninskou půdu po svém dlouhém a náročném pobytu na Wrangelově ostrově, nečekala ji jen radost z návratu, ale také svět, který ji vnímal rozporuplně.
Média a novináři z celého světa ji zpočátku oslavovali jako ženského „Robinsona Crusoe", hrdinku, která přežila tam, kde selhali muži. Příběh Inuitky, která přežila v extrémních podmínkách, rychle plnil novinové titulky. Ada však nebyla připravena na zvědavé oči veřejnosti a intenzivní zájem médií.
Přestože ji většina lidí obdivovala za její odvahu a sílu, našli se také kritici. Ada byla neprávem obviněna z nečinnosti v souvislostí s péčí o E. Lorne Knighta a byly vyjádřeny pochybnosti o jejím rozhodnutí zůstat sama, zatímco ostatní členové expedice odešli hledat pomoc.
Klid po bouři: Život mimo reflektory
Ada se v této turbulentní době rozhodla zůstat co nejvíce v ústraní. Pro ni bylo nejdůležitější znovu se spojit se svým synem Bennettem a obnovit normální život. V rozhovorech s novináři zdůraznila, že její motivací bylo vždy přežít a vrátit se k synovi.
Později napsala knihu o svých zkušenostech, ve které podrobně popsala svůj boj o přežití a své pocity vůči celému dobrodružství. Ada se nakonec stáhla do ústraní a žila klidný život na Aljašce, kde prožila zbytek svých dnů daleko od světel reflektorů.
Zdroje: outsideonline.com, history.com, atlasobscura.com
