Přípravy na expedici

Wrangelův ostrov v drsných arktických vodách Východosibiřského a Čukotského moře většinu roku obklopuje led a bičují prudké větry. Sehnat členy expedice nebyl snadný úkol. Stefanssonovi se podařilo sehnat tři mladé Američany a jednoho Kanaďana. V srpnu 1921 dorazili do aljašského Nome, kde si měli pronajmout loď a domorodce jako doprovod. Všichni domorodci, kteří projevili zájem, nakonec odmítli odplout, expedice se jim zdála příliš riskantní. V přístavu zůstala třiadvacetiletá, drobná Ada Blackjack, která měřila 150 cm a vážila 45 kg. Plán expedice počítal s účastí aljašských domorodých Inupiatů, kteří měli pomoci s lovem a znalostmi přežití v divočině. Ty však Ada vychovaná misionáři, kteří ji naučili číst a psát, neměla. Ale uměla vařit jídlo bílých lidí a šít oděvy z kožešin.

Čtěte také

Čtěte také

Lidské ZOO: Hrozný hřích na indiánech. Pro zábavu žili v nelidských podmínkách

Žena kmene Inupiatů členkou expedice

Stefansson Adě slíbil, že pokud se zúčastní expedice a bude mužům vařit a šít, dostane padesát dolarů měsíčně, tedy víc, než kdy by si mohla vydělat. Rozvedená Ada peníze potřebovala. Ze tří dětí, které porodila, přežilo jedno, které však mělo tuberkulózu a nemohla se o něj starat. Z cesty měla strach, navíc ji děsili lední medvědi. Ani odcestovat na opuštěný ostrov s neznámými muži nepovažovala za správné. Váhala a tak navštívila šamana, který ji předpověděl nebezpečí a smrt. Přesto poté, co byla ujištěna, že se k nim připojí další domorodci ze Sibiře, souhlasila. A tak se pětičlenná expedice vydala dne 9. září 1921 na cestu.        

Drsný ostrov trestá dobyvatele

Počasí na ostrově bylo zpočátku poměrně „přívětivé“. Muži prováděli svá vědecká pozorování a lovili. Po čase se to změnilo. Ada měla pocit, že muži litují, že ji s sebou vzali, dokonce, že ji chtějí zabít. Vysmívali se jí, nakonec odmítali jídlo, které uvařila, nechávali ji venku v mrazu, přivazovali ke stožáru. Adě se stýskalo, propadala zoufalství a pocitu osamělosti. S příchodem zimního období nastaly skutečně zlé časy, muži se potýkali s problémy. Docházeli jim zásoby a čekali na léto a loď, kterou měl Stefansson vyslat z Aljašky. Ta však kvůli ledům kolem ostrova nemohla připlout. Muži začali slábnout a nakonec se v lednu 1923, kdy teploty klesly k 50 °C pod nulu, tři z nich vydali přes zamrzlé moře na Sibiř vyhledat pomoc. Nikdo už je nikdy neviděl. Ada zůstala v divočině s nemocným členem výpravy, kterého se navíc bála, a který na ni byl hrubý. Starala se o něho, on však i tak na následky kurdějí zemřel. Nejspíš to byla touha vidět syna a silná víra kvůli němu přežít, která Adu naučila chytat do pasti lišky, střílet ptáky, lovit tuleně. Po čase si z naplaveného dřeva a kůží postavila i člun, aby lépe mohla lovit. A pak najednou, 20. srpna, zaslechla zvuk. Ke břehu dorazila loď. Ada Blackjacková, inuipatská švadlena, kterou členové výpravy ponižovali, jediná přežila dva roky v Arktidě a živá se vrátila ke svému synovi.

Wrangelův ostrov leží v Severním ledovém oceánu Zdroj: Shutterstock.com

Po návratu…

S nemocným synem Bennettem odjela do Seattlu, kde se léčil. Znovu se provdala a měla syna Billyho. Na rozdíl od Stefanssona, který vydal o expedici knihu, neměla z expedice žádný užitek. Dokonce byla medii nařčena, že se o nemocného řádně nestarala. Bylo to sice vyvráceno a odvoláno, ale Ada se kvůli tomu padesát let odmítala s novináři bavit a téměř upadla v zapomnění. A její život? Ada přežila tuberkulózu, žila i v chudobě, ale vedla poklidný život. Pásla soby, sbírala lesní plody a lovila. Jako pětaosmdesátiletá zemřela na Aljašce 29. května 1983. Na hrobě má pamětní desku „Hrdinka Wrangelova ostrova“, kterou nechal vytesat její syn Bill.

Čtěte také

Mocha Dicka se snažilo ulovit nejméně sto lodí. Úspěšně však zničil 14 člunů, jednu nákladní a dvě obchodní lodě, tři velrybářské čluny a další lehce poškodil.

Čtěte také

Legendární Moby-Dick existoval: Obří kytovec terorizoval moře a potápěl lodě

Zdroje: www.history.comwww.outsideonline.com