Technické divy doby kamenné
Studna z doby kamenné byla objevena v mimořádně zachovalém stavu. Radko Sedláček, vedoucí výzkumného týmu, poznamenal, že technicky náročný postup vykopání celé studny v jednom bloku byl v českých archeologických dějinách proveden vůbec poprvé.
Stavba studny ukázala pokročilé znalosti tesařského řemesla, v neolitu nevídané. Konstrukce sestávala ze čtyř rohových sloupků s přesnými podélnými drážkami v pravých úhlech a obsahovala prkna zasazená v sedmi na sebe položených řadách. Studna o půdorysných rozměrech 80 × 80 cm a výšce 140 cm byla celá vyrobena z dubového dřeva. K zachování prastarého dřeva napomohla vysoká hladina spodní vody, díky dobrému stavu studny bylo možné provést podrobnou analýzu a datování.
Dendrochronologie v praxi
Klíčovou roli při určování stáří studny sehrál Michal Rybníček z Mendelovy univerzity v Brně. Měřením letokruhů dřeva a jejich porovnáním se zavedenými chronologiemi zjistil, že stromy použité na stavbu studny byly pokáceny v letech 5256 až 5255 př. n. l. Tato přesná datovací metoda nejen potvrdila stáří studny, ale také poskytla vzácný pohled na klimatické podmínky a environmentální kontext dané doby.
Biologický archiv studny
Studna sloužila také jako biologický archiv, v němž se našly pozůstatky bezobratlých a drobných obratlovců, které nabízejí pohled na životní prostředí neolitu. Sbírka rostlinných pozůstatků, včetně druhů jako je pravěká pšenice, len a mák, obohacuje poznatky o neolitickém zemědělství.
Náročná záchrana
Části restaurované 7000 let staré studny ve Východočeském muzeu
Monumentálního úkolu zachránit studnu se ujala Fakulta restaurování Univerzity Pardubice. Karol Bayer, proděkan fakulty, popsal rozsáhlý restaurátorský proces zahrnující impregnaci roztokem sacharózy, biocidní ošetření a pečlivé vysoušení. Pečlivá práce trvala více než dva roky a svědčí o odhodlání zachovat tento významný historický artefakt.
Technologická anomálie
Významnou anomálii představuje stavební technika studny, zejména použití drážkování. Jde o metodu, která nebyla v neolitu známa, podobné techniky se objevily až mnohem později v době bronzové nebo římské. Objev posouvá naše chápání tesařských dovedností, jimiž disponovali první zemědělci, kteří používali převážně nástroje z kamene, kostí, rohoviny nebo dřeva.
Nový domov studny
Pět let po svém objevení byla studna převezena do Východočeského muzea v Pardubicích. V současné době probíhají přípravy na velkolepou archeologickou výstavu v příštím roce, kde bude veřejnost svědkem svědectví o neolitické vynalézavosti.
Zdroje: lidovky.cz, vcm.cz, zriceniny.cz
