Výskyt žraloka grónského v blízkosti druhého nejdelšího bariérového útesu na světě u Belize, který je tradičně spojován s chladným a hlubokomořským prostředím, je nevídaný. Výzkumníci z Florida International University (FIU) potvrdili, že se jedná o první pozorování v západní části Karibiku. Toto zjištění naznačuje, že žraloci grónští by mohli obývat i další tropické vody na světě a pravděpodobně se zdržovat v hlubokých oblastech, kde teploty zůstávají dostatečně nízké.
Délka života a fyzické vlastnosti
Žraloci grónští patří mezi nejdéle žijící obratlovce, jejich délka života se odhaduje na 200 až 400 let. Žralokům rostou po celý život nové zuby, což pomáhá odhadnout jejich věk. Pozoruhodné je, že mohou dosahovat délky až 6,5 metru a hmotnosti přes 1,2 tuny, což je řadí mezi největší druhy žraloků.
Adaptace na extrémní hloubku a chlad
Na rozdíl od většiny žraloků, kteří dávají přednost teplejším vodám, se žralokům grónským daří v mrazivých podmínkách arktického moře, kde teploty mohou klesat až k 1 stupni Celsia pod nulou. V teplejších měsících se potápějí do hloubek přibližně 2 000 metrů, přičemž byli spatřeni i v hloubce až 2 200 metrů, aby našli chladnější prostředí.
Smyslové adaptace a strava
Žralok grónský, nebo také malohlavý
Zajímavé je, že téměř 90 % žraloků grónských je fakticky slepých, a to díky parazitickému korýši Ommatokoita elongata, který jim požírá oči. V přirozeném hlubokomořském prostředí žraloků je však ztráta očí kvůli nedostatku světla méně škodlivá. Jejich strava je pozoruhodně pestrá, pochutnají si i na velkých savcích, jako jsou losi, a občas nepohrdnou ani ledními medvědy. To dokazuje, že jsou schopni být hrozivými predátory i přes zhoršený zrak.
Jedinečné biologické vlastnosti
Sušící se hakarl
Maso žraloka grónského je notoricky známé jako toxické, obsahuje enzymy, které jsou pravděpodobně přizpůsobeny extrémním tlakům při hlubokomořském potápění. Toxicita vyžaduje, aby jejich maso, známé jako hakarl, bylo speciálně zpracováno – 12 dní pohřbeno a několik měsíců sušeno, aby bylo bezpečné ke konzumaci. Tímto procesem se maso nejen detoxikuje, ale stává se z něj i regionální pochoutka.
Lovecké chování a ekologická úloha
Žraloci grónští, kterým se místně říká "ospalí žraloci", patří k nejpomaleji se pohybujícím žralokům a dosahují v průměru rychlosti pouhých 0,3 metru za sekundu. Během lovu jsou schopni krátkých rychlostních výpadů, což odráží jejich jedinečnou adaptaci na chladné, temné a hlubinné životní prostředí. Jejich role v mořském ekosystému je zásadní, často korigují populace různých mořských savců a přispívají k rovnováze oceánského potravního řetězce.
Žralok grónský nepřestává fascinovat vědce i veřejnost svým tajemným životem hluboko pod hladinou oceánu. Jeho nedávné pozorování v tropických vodách zpochybňuje dosavadní představy o preferencích jeho biotopů a naznačuje, že se o těchto starobylých obyvatelích hlubin můžeme ještě mnoho dozvědět. Každý objev o žralokovi grónském přináší cenné poznatky o přizpůsobivosti a přežití jednoho z nejzajímavějších tvorů přírody.
Zdroje: zoom.iprima.cz, cs.wikipedia.org, idnes.cz
