Středověký dokument, zahalený tajemstvím, vyniká nejen svým jedinečným jazykem, ale také zmatkem, který vyvolal v akademickém světě. Jeho stránky jsou plné ilustrací a symbolů, které naznačují hluboké porozumění středověkým vědám, přesto jeho jazyk zůstává nevyřešenou hádankou.
Voynichův rukopis, datovaný přibližně do roku 1420, je 240stránkový svazek, který se prolíná se středověkými tradicemi lékařských a alchymistických znalostí, což je patrné z jeho podrobných znamení zvěrokruhu, botanických kreseb a anatomických ilustrací. Navzdory těmto známým prvkům se písmo rukopisu jen povrchně podobá známým evropským jazykům a jeho skutečný jazykový původ je předmětem vášnivých diskusí.
300 let hledání odpovědí
Voynichův rukopis byl po staletí předmětem mnoha teorií a spekulací. Vědci se pokoušeli spojit jeho záhadné písmo s různými jazyky včetně latinky, čínsko-tibetštiny, arabštiny a staré hebrejštiny. Někteří dokonce spekulovali o tom, že se jedná o důmyslný podvod. Navzdory těmto snahám a použití pokročilé umělé inteligence však žádná teorie dosud neposkytla definitivní odpověď.
Nová perspektiva
Rodina Ardiçových, turecký výzkumný tým vedený elektroinženýrem a jazykovým nadšencem Ahmetem Ardiçem, navrhla průlomovou teorii. Předpokládají, že písmo Voynichova rukopisu není psaným jazykem, ale spíše fonetickým přepisem staré turkické řeči, složené v poetickém stylu s rytmickou strukturou. Teorie nabízí nový pohled na písmo jako na fonematický ortografický systém, v němž se slova zapisují tak, jak je slyšíme.
Turecká souvislost
Přístup Ahmeta Ardiçe je jedinečný v tom, že v rukopise rozpoznává vzorce podobné jazykové struktuře turečtiny, kde slova často začínají stejnými znaky, ale mají různá zakončení. Tento poznatek v kombinaci s rytmickou povahou jazyka rukopisu poskytuje přesvědčivý argument pro turecký původ jeho písma.
Řešení na obzoru?
Teorie rodiny Ardiçových, jejíž výzkum posuzují akademičtí odborníci a která byla předložena do časopisu na Univerzitě Johnse Hopkinse, by mohla být klíčem k definitivnímu rozluštění Voynichova rukopisu. Významní vědci včetně Lisy Fagin Davisové ze Středověké akademie v Americe ocenili důslednost a citlivost jejich překladu.
Přestože je práce rodiny Ardiçových slibná, zůstává kolem Voynichova rukopisu mnoho otázek. Kdo je autorem záhadného dokumentu a jaký byl jeho účel? Odpovědi na tyto otázky by mohly změnit naše chápání středověkého vědění a dějin lingvistiky. Zatímco akademická obec čeká na definitivní překlad, Voynichův rukopis je stále lákavou hádankou, která je výzvou pro nejbystřejší mozky, aby odhalily jeho tajemství.
Zdroje: lidovky.cz, theartnewspaper.com, cs.wikipedia.org
