Srdcem věžových staveb byl jednoduchý, ale účinný mechanismus. Na vrcholu objektů se plnily velké vodní nádrže, které pomocí gravitace rozváděly vodu do okolních lokalit. V jádru věže se nacházela řada potrubí a schodiště, které usnadňovaly pohyb vody nahoru i dolů. Technologie, která byla původně poháněna vodními koly připomínajícími mlýny, se vyvinula tak, že zahrnovala parní a elektrická čerpadla, což znamenalo významný pokrok v metodách distribuce vody.
Zánik a moderní reinkarnace
Vodárna Káraný byla dána do provozu v roce 1914
Nástup moderních vodáren, zejména po roce 1913, kdy byla zprovozněna vodárna Káraný, předznamenal novou éru vodárenské techniky. Technologický skok snížil provozní potřebu vodárenských věží, což vedlo k demolici některých z nich, zatímco jiné byly zachovány a plynule se začlenily do pražského panoramatu, což svědčí o jejich trvalém odkazu.
Vršovická: Symbol odolnosti a inovace
Vodárna ve Vršoviccích
Mezi přetrvávajícími stavbami stojí Vršovická vodárenská věž v Michli, které se s oblibou přezdívá "Zelená liška". Název, odvozený od nedalekého hostince, který v té době fungoval, popírá významnou roli věže v historii pražského zásobování vodou. Věž, umístěná na soutoku Michle, Nuslí a Krče, měla klíčový význam pro zásobování vodou tehdy samostatné obce Vršovice. Vzhledem k tomu, že Vršovice byly vyloučeny z vodovodní sítě vedoucí do vodního zdroje Káraný, byly nuceny vymyslet vlastní řešení zásobování vodou.
Věž, která byla dílem uznávaného architekta Jana Kotěry, byla uvedena do provozu v roce 1907 a až do konečného začlenění Vršovic do pražské vodovodní sítě v roce 1920 odebírala vodu z bránické vodárny. Přestože věž přestala plnit svou původní funkci v roce 1975, její odkaz se odráží v sesterské stavbě v Třeboni, která je ukázkou Kotěrova architektonického mistrovství.
Vinohradská: Bydlení ve věži
Vinohradská vodárenská věž, postavená v roce 1882, představuje další fascinující kapitolu v pražském příběhu o zásobování vodou. Věž, původně poháněná parními čerpadly čerpajícími vodu z Vltavy, se významně podílela na dodávkách vody do vyšších vrstev rezidencí na Královských Vinohradech. Její integrace s káranskou vodárnou přetrvala až do roku 1962, poté prošla pozoruhodnou proměnou na obytné byty. V současné době se plánuje změna využití věže a jejího okolí na vodárenské vzdělávací centrum Hydropolis, které znamená spojení historické památky a vzdělávací inovace.
Letná: Objetí komunity a dědictví
Letenská vodárenská věž, která připomíná spíše honosný palác, patří rozhodně mezi nejkrásnější. Byla postavena v roce 1888 a její užitečnost byla krátká v důsledku integrace její obslužné oblasti s káranskou vodárenskou soustavou po roce 1913. Následná konverze věže na bytové jednotky a později na komunitní centrum a centrum pro aktivity dětí a mládeže ztělesňuje potenciál historických staveb sloužit současným společenským potřebám při zachování jejich historické podstaty.
Staroměstská: Kronika odolnosti
Počátky Staroměstské vodárenské věže, stojící nedaleko Karlova mostu, sahají až do konce 15. století. Původně se jednalo o dřevěnou stavbu, která prošla četnými přestavbami v důsledku požárů, povodní a válek, než došlo k její konečné proměně v 19. století. Dnes již neslouží svému původnímu účelu, jsou v ní umístěny kanceláře a na jejích zdech jsou stopy velkých pražských povodní.
Novomlýnská: Muzeum s vyhlídkou
Novomlýnská neboli Petrská věž dodávala kdysi vodu lidem v části dolního Nového Města pražského. Vznikla v 15. století jako dřevěná věž, ale i ona čelila nebezpečí požáru, což vedlo v 17. století k její kamenné přestavbě. V současnosti slouží jako muzeum a zve návštěvníky k nahlédnutí do své bohaté minulosti.
Malostranská: Odkaz na minulost
Na protějším břehu Vltavy leží Malostranská neboli Petržilkovská věž, součást mlýnského komplexu z 16. století. Věž, pojmenovaná po mlynáři Janu Petržilkovi, zásobovala Malou Stranu vodou až do roku 1886. Dnes jsou v ní, propojené se sousední budovou moderní skleněnou lávkou, umístěny kanceláře a zasedací místnost, čímž se překlenuje propast mezi jejím historickým významem a moderní využitelností.
Šítkovská: Bouřlivá historie
A konečně, Šítkovská vodárenská věž, jejíž vznik se datuje do roku 1495. Její nápadný více než metrový náklon, není jen stavební anomálií, ale i fyzickým svědectvím odolnosti věže a bouřlivé historie města. Tento náklon, který je důsledkem nedostatečných základů v kombinaci s poškozením způsobeným dopady dělových koulí během švédského obléhání, je ukázkou problémů, kterým Praha po staletí čelila. Navzdory nepříznivým okolnostem věž obstála ve zkoušce času a z důležité stavby pro zásobování vodou se stala majákem umění a historie v rámci komplexu Galerie Mánes.
Pražské vodárenské věže již neslouží svému původnímu účelu, ale stojí jako ikonické ukazatele bohaté historie Prahy a jejího vývoje v moderní město a připomínají nám složitý vztah mezi technologií, architekturou a přírodním prostředím.
Zdroje: vyslapy.cz, idnes.cz, cesky.radio.cz
Sledujte nás v Google Zprávách