Vladimír Franz se narodil 25. května 1959 v Praze a během svého života vystřídal několik podob – od českého hudebního skladatele přes výtvarného umělce, vysokoškolského pedagoga, básníka či dramatika až po příležitostného publicistu.

Od práva k umění

Franzova cesta do světa umění je stejně fascinující jako jeho mnohostranná kariéra. Svou cestu za vzděláním zahájil na gymnáziu se zaměřením na přírodní vědy v Praze-Košířích, kde pěstoval zájem o botaniku a mineralogii. Jeho umělecké sklony ho však postupně vedly jinou cestou.

Během studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1978–1982 se Vladimírova vášeň pro umění dále rozvíjela. Soukromě studoval malbu u Karla Součka a Andreje Bělocvětova, do dějin umění se ponořil u Jaromíra Homolky a dějiny hudby zkoumal u Jaromíra Kincla. Tyto různorodé zájmy se staly základem jeho budoucího uměleckého snažení.

V roce 1981 Franz spoluzaložil studentský autorský divadelní soubor Kytka, kde nejen skládal hudbu, ale podílel se i na tvorbě scénografie a výtvarného řešení. To byl začátek jeho umělecké cesty, která nakonec zahrnovala různé tvůrčí směry včetně hudby, výtvarného umění a dalších.

V průběhu let se o své znalosti a kreativitu dělil se studenty jako pedagog na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze a jako lektor na Filmové fakultě AMU. Díky své oddanosti vzdělávání se v letech 1996–2000 stal předsedou Akademického senátu Akademie múzických umění.

V roce 1998 získal na Akademii múzických umění statut docenta se specializací na dramaturgii se zaměřením na vedlejší hudbu. Nejvýrazněji však vstoupil do povědomí veřejnosti v roce 2012, kdy sbíral podpisy pro svou prezidentskou kandidaturu.

Kde se umění potkává s přírodou

Chalupa Vladimíra Franze v Dožicích, zasazená do malebné krajiny západních Čech, je dokladem jeho uměleckého ducha. Půvabné stavení, která kdysi bývalo hostincem, je ukázkou jeho lásky k barvám a přírodě.

Poloha chalupy je významná pro historii Franzovy rodiny. Blízkost jihozápadních Čech má sentimentální hodnotu, neboť jeho prababička pocházela z Březí u Žinkov a podílela se na založení výroby soustružených barevných hraček v nedalekém Skašově. Toto spojení s regionem mu slouží jako stálý zdroj inspirace pro jeho umělecké snažení.

Františkova chalupa slouží jako jeho druhé bydliště, kde tráví čas od pozdního jara do podzimu, zejména po skončení semestru. Samotná chalupa je nápadná modrá stavba s živě zeleným plotem, obklopená zahradou, která odráží jeho umělecké cítění.

Když pozemek původně získal, byla chalupa zachovalá, ale doprovázela ji zarostlá zahrada. Kdysi zde býval hospodářský dvůr s chlévy a různými přístavky. Franz se rozhodl vytvořit harmonické spojení umění a přírody a pustil se do náročného úkolu přeměnit zahradu v umělecké dílo.

Proměna zahrady si vyžádala značné úsilí. Pečlivě vršil hlínu, vytrhával kopřivy a vysazoval různé stromy. Zahrada, která se původně pyšnila pouze jabloněmi a jilmy, je nyní důkazem jeho oddanosti umění i přírodě.

Svět barev a kreativity

Chalupa Vladimíra Franze v Dožicích je živým vyjádřením jeho uměleckého ducha. Stejně jako jeho tělo zdobí pestrobarevné tetování, umělcova chalupa a zahrada hrají pestrými odstíny přírody. Je to svědectví člověka, který zasvětil svůj život poznávání světa prostřednictvím různých uměleckých médií a zanechal stopu v umělecké a kulturní krajině České republiky i mimo ni.

Zdroje: plzensky.denik.cz, idnes.cz, cs.wikipedia.org