V období socialismu patřila Ustroň, malebně položená ve Slezských Beskydech, k nejoblíbenějším lázním, jaké obyvatelé Československa navštěvovali. Dnes je někdejší sláva města málo známá a místo čeká na své znovuobjevení.
Zlatá léta lázní
V 60. a 70. letech 20. století zažívala Ustroň velký boom. V roce 1967 získalo město oficiální statut lázní, což odstartovalo intenzivní rozšiřování léčebné a rekreační infrastruktury. V té době zde vznikl komplex sedmnácti lázeňských budov ve tvaru pyramidy, který navrhli významní architekti Henryk Buszka, Aleksander Franta a Tadeusz Szewczyk. Modernistické stavby se staly symbolem Ustroně a přitahovaly návštěvníky z celého Československa a dalších zemí východního bloku.
Lázeňská čtvrť Zawodzie, kde se nacházela většina sanatorií, byla jedním z nejzajímavějších urbanistických a architektonických projektů realizovaných po druhé světové válce v Polsku. Komplex vynikal na pozadí poválečných modernistických staveb ve světě a jeho jedinečná podoba přitahovala pozornost odborníků i turistů.
Léčivé přírodní zdroje
Areál města Ustroň
Ustroň byla proslulá využíváním přírodních zdrojů při léčbě. Léčivé vlastnosti bahna a solanky byly základem mnoha procedur, které lázně nabízely. Díky vlastním nalezištím cenných surovin mohly lázně Ustroň poskytovat pacientům vysoce kvalitní terapie, což dále zvyšovalo prestiž místa.
Kromě lázeňské péče bylo město také významným turistickým centrem díky své poloze v Beskydech a blízkosti hor, jako je Velká Čantoryje.
Soumrak popularity
Po pádu socialismu a změnách politických hranic se lázně Ustroň postupně vytratily z povědomí obyvatel bývalého Československa. Přestože město nadále funguje jako lázeňské a turistické centrum, jeho popularita mezi Čechy a Slováky značně poklesla a dnes je město Ustroň vyhledáváno spíše polskými turisty.
Zdroje: cs.wikipedia.org, sanatorium-ustron.pl, architektura.muratorplus.pl
částečně vytvořeno AI
Sledujte nás v Google Zprávách